Edmonton, Alberta - ztrácení a náhled pod pokličku rodin z Alberty

Vláčkem ze Saskatoonu do Edmontonu je to bratru 500km. Uteče to jako voda ve společnosti Ash, kterou pokám v jídelním voze. Někdy v odpoledních hodinách se vylodíme z Viarailu, a já se pak ztratím při hledání domu Couchsufrařů, v němž teď budu pár dní bydlet....

Přes couchsurfing.com jsem od hostitelů dostal adresu "105 Street West and 64 Avenue". Já tomu v první chvíli nevěnuji moc pozornosti a prostě to hodím do google maps, ať mě odnavigují. Maps začnou ukazovat 3 různá místa. Shodou okolností se všechny nazývají 105 SW and 64 AW... Co to k sakru.... Vydám se tedy k té, která vypadá nejpravděpodobněji. Sednu na nějaký jejich busík a vystoupím tam, kam mě google maps posílají. Pak sednu na další busík, chvíl koukám jen tak z okýnka a přemýšlím jak je to krásný, takhle se vydat napříč kontinetem a objevovat nová místa, lidi a zvyky.Pak mi přijde, že už tím busem jednu nějak moc dlouho. kouám teda seznam zastávek a nějak se nemohu dohledat té svojí výstupní. Po dalších zhruba deseti minutách mi dojde, že jsem sednul sice na správný číslo autobusu, ale s přídomkem "Sever". Měl jsem si sednout do toho, co měl přídomek "Jih". Celou dobu tedy jedu opačným směrem, aha, haha! No zmatek na zmatek.

Ztraceneeeeeeej.

Tehdy mi také dojde, že Edmonton má jmenování ulic spíše podle amerického vzoru než podle kanadského. Ulice jsou totiž nazývány číslem a přídomkem světové strany (např. 105 West).  Problém je v tom, že ulic 105 West je ve městě asi pět. Po cca 3 hodinách cestování tam a zpátky po Edmontonu se konečně dostanu k domu Georginy, Dwayne a Kesha. Je červený a krásně opečováváný.

Domeče mých couchsurfing hosts.

Moji hostitelé jsou nekonečně inspirativní lidé. Je to rodina složená z těch z těch nejrozmanitějších kulturních dědictví. Pra-prarodiče z matčiny strany přišli blahé paměti z  Běloruska a byli jednimi z těch, kteří na východním pobřeží Kanady sedli do vlaku a jeli 5000km do neznáma na západ, aby se tam (v kapse s 80 dollary a bez znlaosti jazdyka) usadili. Hrdinové! Pak pracovali a vydělávali, až si zvládli pořídit pozemky, na kterých v dnešní době stojí Dům Georginy. Ona sama na práci svých předků často myslí a všechno, co jí předali, chová v nehynoucí úctě. Tenhle respekt si do svýho života s dovolením půjčím.

Maminka otce rodiny přišla do Kanady z Norska a zamilovala se do příslušníka indiánského kmene Cree, s nímž pak měla 3 kluky. Muselo to být krušné, když  blonďatá modrooká holka šla po Edmontonu za ruku se třemi indánskými kluky. Kanada tehdy byla hodně segregační a proti indiánská.
Celkově bych řekl, že takovou rozmanitou společnost těžko potkat v centru Toronta. A je to tu znova, jak důležité je při cestování se seznámit s místními, a pokusit se pochopit, jak ten svět vypadá pro ně. Třeba si z toho i něco odnést sebe a svoje rodiny a kamarády.


Po úvodním seznámení mi Georgina řekne, že má na dnešek domluvenou účast na koncertě se sousedkou Fey a jestli se nechci přidat. No proč by ne! Hospy v Edmontonu, těšte se!!! Fey je milá a usměvavá dáma středních let a bar, do kterého se nakvartýrujem, je setmělý, rozvlněný a má atmosféru whiskou ovoněného baru v Dublinu. Na pódiu to rozjíždí hardrocková kapela, v níž na basovou kytaru účinkuje manžel Fey. Dlouho to netrvá a Edmonťané se začnou vlnit a kroutit po parketě. Takhle se paří na Západě! To není to uklidněné poslouchání které znám z Toronta!

Ten irsky vonící bar a Edmontonský hard rock.