Radůstky.: Ontario cottage life

Yo... Tak nastal květnový víkend, kdy jsme vyrazili s Gang de Juanita na chatu (cottage). Cottaging je oblíbnej zvyk toronťanů na prodloužený víkendy. Takhle se prostě sebere skupinka kamarádů a obsadí chatu nebo několik chatiček a chillí tam celej víkend. Partička, se kterou jsem je, je tuze vyrelaxovaná, pospává, posedává, popíjí, vykecává se, a tak si na to trochu přivykám se svým pudem k aktivnímu životu. Není to špatný na chvíli jen tak zastavit a čučet na jezero nebo do ohně :)

Cottaging team! Zleva Zkuřka, Nana, Maliha, Ali, Jag, Smirti, Juanita, Laura, Ramesh, Ramya a Diana.

A jak to teda bylo pohádko, jak teda vypadá cottage weekend. Chrupínky do 9:15 po whiskey se zázvorovou limonádou předchozí noci, fklídku si udělat vajíčka k snídani a vydat se na výlet k Emily Tract, čili příjemný procházce zdejšími lesy a houštinami s vůní jara a všma těma mladejma lístečkama. Moc hezký, jen takový kraťoučký, ani ne 5kilometrový. Po návratu holky začaly cvičit jógu, a tak jsem se posadil do muskoka židle, otevřel si piváčka a pozoroval je. Byl to moc bezva zážitek.

Diváckej yoga zážitek

Nakonec jsem se nechal přemluvit k tomu, abych si Jógu taky vyzkoušel. Inu a to bylo dobrý! Překrásný protáhnutí pro všechny kousky zad a mejch zkrácenejch údú.... Pochopil jsem kolik mi chybí ke skutečný pružnosti, a že mý každoranní cvičení je takový minijogínský, ikdyž jsem to nikdy netušil. A tak jsem přišel o svůj odpor k józe jako nečemu moc meditativnímu, a teď už se nemám na co vymlouvat.

Taky to byl hezkej slunečnej den... a bydleli jsme hned vedle Holubího jezera (Pigeon lake). Jak bych dokázal odolat tý zeširoka rozložený svěží vodě? Hopsa do plavek a už jsem plaval na druhou stranu. Udělal jsem tu chybu, že jsem si vzal plavecký brejle, abych si nekřivil záda paní radovou. Chyba to byla v tom smyslu, že když jsem uviděl tu zelenošedou hlubinu pod sebou, ze který občas vykoukla nějaká podvodní rostlinka, pořádně mě to rozhodilo. Což mi připomnělo, že další aktivta, ve který bych se chtěl prolomit bariéry je můj strach z podvodních hlubin a organizmů. Uhuhuuuu.

Po plavání jsem tak zasednu k jednomu stolečku s holkama z Indie a Kanady/Itálie a dáme červený. To mě tak příjemně uvolní, že se s Diane rozhoupáme jít na kajaky, ňuňuuuuuuuu. A tak chvíli pádlujem, chvíli se necháme unášet větrem, pádlujem pádlujem, sluníčko se chýlí k obzoru, a když jsme tak zhurba hodinku a kousek od naší chaty, usoudíme, že je čas to otočit k domovu. Cestou zpátky ale netrefím tu správnou větev tohohle rozlehlýho jezera a ztratíme se :). Diane to zvládá na jedničku, žádný hysterčáčky, relativní klídeček. Tak si dáme 20min pádlování opačným směrem a druhá odnož, kterou zkouším už je ta správná.

Těsně před úplným setměním se jdu podívat k vodě a je to přesně ten moment, kterej na každým dni zbožňuju. Takových těch pár posledních minut před úplnou tmou. Obloha je tehdy temně a magicky modrá, občas ještě zbylý barvy sluníčka, no něco překrásnýho! A když se tenhle čas spojí s amotsférou ontarijských jezer, kolem nichž svítí okna chatiček, je mi blaho.