Landmark - jak jsem začal milovat každou minutu svýho života.

Jednoho dne přišla Shereen (spolubydla) náramně šťastná a veselá. Povídám jí "Kdes byla? Cos dělala?" a ona na to: "Landmark Forum". A tím to všechno začalo.

Landmark logo, zdroj:http://www.landmarkworldwidenews.com/

Když mi o Landmark fóru zpočátku povídala, byl jsem nesmírně skeptickej. Jak si můžeš vyřešit svoje vnitřní pocity a otevřít si nekonečný možnosti ve skupině 100 lidí? Jak můžeš jen tak odhodit svoje zábrany v komunikaci? Jak se můžeš dostat znova do entuziazmu podobného tomu dětskému? A čím víc jsme o tom mluvili, tím víc jsem pochyboval.

Pak jsem šel se Shereen na úterní večer (Landmark Introduction), ze zvědavosti. Na tomhle tříhodinovým setkání slyšel příběhy účastníků jako třeba "Landmark Forum mi harmonizovalo vztah s manželkou", "Díky Landmarku jsem se přestal obávat vyjednávání", "Landmark mi stabilizovat vztah s otcem". A tehdy mi svitlo, že by v tom mohlo být taky něco pro mě, a zaregistroval jsem se.

Než Forum nastalo, trvalo to 2 měsíce. Moc jsem o něm nepřemýšlel, jen sem tam jsem si říkal, že tu věčnou nervozitu z hovoru s cizíma lidma by mi to mohlo vyřešit. A s tím jsem tam taky šel - chtěl jsem si stabilizovat vnitřní pocity v komunikaci s cizíma lidma.

Bylo tam 160 lidí jako na konferenci a jeden moderátor/kouč. Kouč popisoval, jak funguje osobnost uvnitř, dával příklady ze svýho života a lidem se postupně objevovaly paralely v jejich vlastních životech. Moderátor nás pak vyzýval, abychom se o  podělili. A právě při sdílení svízelí ostatních jsem zjistit, že více méně všechny vnitřní strachy a pocitový omezení sdílíme, jen o nich nikdy nemluvíme, a to často ani sami před sebou.

Na tom fóru jsem pochopil, jak fungujou moje vnitřní interpretační mechanismy, co způsobuje, že když se mám pustit do nový aktivity, trvá mi to měsíce, a taky to, že jsem kvůli svým vnitřním stresům doteď nesdílel většinu svých pocitů.



A jak jsem si tak na svůj vnitřek posvítil, spousta se schovanejch kostlivců ve skříni se oslabila/zmizela a já se teď vesele rozkecávám s lidma v metru, už ani trochu nestresuju z telefonátů se všema těma různýma přízvukama a vůbec se mi najednou žije lehce a bezstarostně! Najednou pro sebe vidím stovky nových možností a začal jsem doslova milovat kažou minutu svýho života. Nic takovýho jsem do tý doby nezažil!!!!!!!

Teď už bych si jen přál, aby si to zažili taky moji blízcí...