Práce v kanadský bance.

Tak jo. Po měsících snění a čučení do inzerátů jsem začal jezdit každej den do banky do práce, je to super!

Dělám procesní analýzu, tedy zjišťuju, v jakých sekvencích jednotlivá oddělení pracují a vymýšlím, jak by se ty požadavky klientů a poboček daly vyřizovat rychleji anebo lépe. Není to s podivem, že se kanadská banka potýká s podobnými problémy jako český pojišťovna. Spousta zaměstnanců ve spoustě různých oddělení, spousta systémů na sdílení informací, a to by v tom byl čert, aby se tam nedělala nějaká duplikovaná práce. A tak mluvím s hodně lidma, zkoumám, kreslím procesy a vymýšlím, jak to vylepšit. Nesmírně mě to baví taky proto, že se do toho můžu se kreativně zapojovat.

Můj office ve Scarborough

Mám tým pěti lidí (tři rodilí Kanaďané a dva kolegové, co se před dávnými lety přistěhovali z Indie). Jedna z kolegyněk je černoška a pověděla mi, že maminka pochází z Jamajky a tatínek z ostrova St. Vincent. Já to mám tak rád, potkávat takový různorodý lidi! Všichni jsou moc milý a nápomocní! Zaněstanci back office jsou černoši skoro všichni, to je prostě super! :)

Multikulturalismus toho místa je vidět hodně i na chodbě. Pokaždé, když někam jdu, potkám pár asijsky vypadajících, pár černochů a nezřidka taky araby s turbanem. Všichni spolu spokojeně fungujou, a to moc rád vidím.

Moje báječná práce má dvě nevýhody.
Jedna je lokalita. Kancelář je totiž ve Scarborough, což je taková městská část hodně na severovýchod. To znamená, že každý den na cestě do práce strávím 80 minut v TTC a z práce taky tak. Už jsem si ale našel zábavy na cestu - občas se s někým rozhovořím, většinou si ale čtu, popř, se přes telefon vzdělávám videama z Lynda.com. Už mi to dojíždění ani nevadí.
Druhá nevýhoda je takovej kanadskej zvyk. Kolegáčkové totiž nechodí společně na oběd, ale každej si jídlo zchroustá u svýho stolu. To snad časem změním  :)

TTC, neTTC, asi pořád lepší než ráno autem.

No, a vělice zábavná výzva jsou pro mě telefonáty. Kromě back office v budově ve Scarborough musím často mluvit s finančním oddělením nebo s kapitálovými trhy, a ty sídlí jinde. A pak teda musím zavolat. A rozumět někdy tý hordě přízvuků v telefonu, to je teda dobrodrůžo. Největší problém jsem měl asi s Irkou z capital markets, která mluvila kruťácky rychle a s pořádným irish accent. Trvalo mi minimálně dvě minuty, než jsem jí začal trochu chápat, co se mi snaží říct :)).

Anglický telefonování, ouuuuu.