Život na Waterfrontu

Takže teď žiju v přístavu. Každý ráno se koukám na modrající se hladinu Lake Ontario před Olympic Island, jedním z torontských ostrůvků.

Výhled z okna obýváku za ranního sluníčka.

Přes den, když se sluníčko posouvá přes obzor nad jezerem hází různé odrazy a stíny na lodě, ptáky, parky, mrakodrapy, a tak kdykoliv přes den vyjdu ven (a za jakýmkoliv cílem), nedá mi to a jdu se podívat až k vodě.

Takhle to vypadá kousek od vchodu.

Okolní domečky navečer.

Vidíš to slunce odrážející se v proti mrakodrapu?
Jak se to mohlo stát, když je slunce zasloupem?
Aneb takhle se vždycky světlo odráží napříč městem.

Západ za mohutnějšího větru.
Na ozboru malting  silo.

Jak je to krásný, žít tak blízko u vody:)

Kdykoliv se děje něco po centru, mám to v docházkový vzdálenosti, a to věru, věru není zlý.

Dneska padnul teplotní rekord. Byl nejteplejší únorový den od roku 1991, a to 14°C. Kanaďani se svlíkli do košil, já jsem jen odebral svetr :).

Včera jsem nějak nestihl večeři, a tak jsem si kolem devátý večer skočil na 6-inch bagetku ze Subway a následně pro kafe do Tim Hortons (překapávačku s dvojitým mlíkem a dvojitým cukrem). Ze subway to byla báječná pálivá bageta s roast beefem a k tomu jsem dostal dvě cookies jako pozornost podniku. To se bude ke kafi celkem hodit :). Když pak přijdu do Tim Hortons, zamlžej se mi brejle a holka za barem mi po rozesmátým "Hi there" nabídne chápavej utírací ubrousek. Dáme bezva entusiastickej small talk a nakonec mi ještě "ke kávičce" přihodí štrůdl, aby "kávička" nebyla osamocená. Já ty kanadský zvyky prostě žeru :))

Objevování v Torontu - The PATH a pohyb po městě

Už dlouho před svým odjezdem jsem se doslechl o podzemní pěší/nákupní zóně The PATH. Všichni na ní skládali básně a pěli chvalozpěvy - jak se z ní dá dostat přes celý město, jak je jí skoro 30 km, jak se tam dá všechno nakoupit a v zimě zahřát...

Inu, řekl jsem si jednou z večera, že půjdu objevovat, a vydal jsem se směrem k Union station, kde měl být taky vchod do PATH. Union station je centrální stanice metra, autobusový a vlakový nádraží v jednom. Zrovna je v rekonstrukci, a to orientaci taky právě nepřidá. A tak jsem napoprvé ani nenašel vlez :))).

Druhej pokus už jsem vchod za mnohačetných dotazů našel, tak super! Plánoval jsem skrz ní dojít až k radnici. Pečlivě jsem koukal po cedulkách PATH a šel si jednoznačně za cílem. Problém byl v tom, že jsem v tom podzemí zvolil směr západ. Radnice byla směr sever. Když jsem teda došel k Rogers centru a CN tower, nestačil jsem se divit, jakto, že tudy už PATH nepokračuje. No nic, odpochodoval jsem si to celý zpátky, a ten den už jsem neměl sílu dál objevovat.

Druhý pokus - červenou jsem chtěl jít, modrou jsem ve skutečnosti šel.

A pak se mi to jednou podařilo - projít celou dlouhou PATH, sice ze severu na jih, ale aspoň jsem objevil, kde na tom jihu je správný vlez :)). Bylo to asi tak 2.5 km. Ten prostor je nacpanej obchodama, žrádelnama a vším nasvíceným, jak v ukázkovým nakupním centru. V takovejch -5°C stupních s větrem 10m/s se to ale vážně hodí.

První úspěšný, ač trochu krkolomný průchod, ze severu směrem Waterfront

Obecně pohybovat se po Torontu se člověk učí postupně. Rovnoběžný a kolmý ulice jsou sice snažší na orientaci, protože vždycky míjíš ulice ve stejným pořadí a dokud z tý svojí neuhneš, sama od sebe i neskončí :). Trochu horší je, že na každým rohu je semafor, a když chytneš červenou vlnu, může to celou procházku, popř. běh pořádně protáhnout. A taxem se naučil na každým rohu chodit jenom směrem, ve kterým to zrovna jde, Tzn. je tam zelená, popř. zrovna nejedou žádný auta. to sice udělá možná oklikovou trasu, ale v chladu je lepší zbytečně nezastavovat :))

Mám kde bydlet! Tamtorontotramto!

Tak. Jsem přestěhován. Můj standard klesl o tři patra, tedy do dvaadvacátýho. Krásnej byteček s plovoucí podlahou, mám svojí soukromou koupelničku a maličkej pokojík ve vnitřní části bytu, takže bez oken. Zato z obýváku je to báječnej výhled, a to na Lake Ontario, cca kilometr od letiště Billy Bishop. Takže už nekoukám na to, jak letadlíčka vzlítají, ale jak postupně snižují na přistání. Není to špatný ani tak :)). Spolubydla je tak nějak věkově srovnaná se mnou a pochází z Jordánu. Jo, a těch $1000 za každej měsíc už jsem oplakal.

Novej domeček.

Novej byteček.

A novej výhled z okna :)

Stěhování bylo docela v pohodě. Všechno jsem narval do Jájina kufru a zbyla mi jen poloprázdná krosna. To je teď takřka celej můj majetek, docela svoboda ;). Takže ten obr kufr i krosničku jsem odvlek pomocí TTC streetcar (Toronto Transit Commission, tedy torontská PIDka). Za $3 mě vezla stará tramvaj, ve který se signál na vystoupení dává zataháním za provázek, no super :)

Práce zatím žádná, tak jsem si dneska zašel do personálky a popovídal o překopání resumé. Uvidíme, jestli to k něčemu bude, nou streeess :))

Jak jsem teď měl pár nespěchacích přesouvání, trochu jsem si za sluníčka cournul podél přístavu, a to bylo teda krásný... Sluníčko se odráželo od mrakodrapů do jezera a z jezera na mě a to ligotání bych vydržel sledovat do vypálení očí :). Moje Kanada mě baví :)

Radost ze sluníčka na jezeře Ontario.

Toronto - Distillery district

A  jak tak zkouším nový a nový kavárny, dneska jsem vyrazil do Distillery district. Je to čtvrť na východní straně na dostřel od jezera, ve který do roku 1953 byla palírna whiskey (Gooderham and Worts Ltd.). Je tam krásně - veliký cihlový haly, starý Dodge a hlavně (!) taky překrásnej cihlovej chodník. Ten tomu dodával jen tu nejjemnější nejkrásnější atmosféru.

Cihlovaný chodníček.

Distillery District

Distillery district

Distillery district

Krásnej starej Dodge, do kterýho jsem se zamiloval.

Měl jsem v plánu tam zaplout do Balzac's, ale jak už to tak u dobrejch kaváren bývá, nebyla tam k dispozici ani židlička. A tak jsem popojel ještě kousek na severo-východ do King Street West, kdež jsem věděl o seversky se jmenující kavárně Odin café. Islandskýho v ní nebylo nic ani náznakem, ale capuccino a pekanovej koláč měli senzační!

Balzac's Distillery District, pěkná, že?

A dobrůtka ze seversko-kanadského Café Ódin.