Rok s rokem se sešel, a mně se začalo stýskat po erasmu a po Islandu. Naštěstí byl poblíž Balázs, kterej to celý zpunktoval a jednoho dne v listopadu 2014 jsem si v semesce přečetl: "kámo, chystej se na Island. Máme letenky :>", trošku k překvapení Jáje. Ta to měla za hospodskej kec. A taxme jeli.
 |
| Celá trasa oddělená po dnech. |
 |
| Jupííí, na Island znovu po letech! |
Zamilovanej ostrov nás přivítal a po tradičních výletech do Þingvelliru, ke Geysiru a Seljalandfossu jsme vyrazili s Reykjavík Excursions. V busíku chytneme nezvykle sdílnýho islandskýho řidiče, kterej má červenej nos a mluvící styl jak kdyby měl lehce naváto. Zato je to ale bžunda. Poví nám, že na každého jednoho Islanďana po ostrově pochodují tři islandští koně :)). Doveze nás do Skógaru a když jsme jediný, kdo se ten večer vydal opačným směrem, než je vodopád, nabere nás znova a tou obrovskou krávou nás doveze až do hotelu Edda.
 |
| Seljalandfoss, skvost |
Hotel Edda je předraženej monstróz hotel ze 70ties. Nic jiného už dva měsíce před trekem k dispozici nebylo, a stanu jsme si hodlali užít dost následujících pět dní :). Hotel Edda má naštěstí dlouho otevřenou recepci a ta má v lednici historicky nejlepší pivo - BORG. S tím se dá usnout i s 24 hodinovým světlem a naprostou excitací za ušima :).
 |
| Nejlepší pivo na Islandu |
1. den Skógar - Þórsmörk 30km
Ráno snídaně šampionů, při který si Balázs, nic zlýho netuše, naloží cosi, co vypadá jako tmavý toust chleba, a na to cosi jiného, co vypadá jako šunka. Vzápětí zjistíme, že si na sebe dal perník a uzené jehněčí, ouuu, to musel bejt ale dobrej kous :)).
Vzhůru na Fimmvörðuháls, čili sedlo mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull, a pak dolů do Þórsmörku [thousmork] (překl. Thórova blata pro ty, kdož jsou obeznámeni se severskou mytologií). Začínáme zasněným pohledem na Skógafoss, impozantní vodopád jihu Islandu, jenž kolem sebe často hází duhou.
 |
| Skógafoss,ten nikdy nezklame. |
Podél Skógafossu si to vyšlápneme nahoru a pokračujeme podél řeky Skógá. Ta se krásně kroutí v hlubokém kaňonu nalevo od cesty a já si představuju, jak se tam asi v průběhu tisíciletí prokousávala, fabulóz! Čas od času potkáváme protijdoucí turist(k)y, ale na to, že je to nejfrekventovanější cesta na Islandu, je jich tu v tuhle dobu (konec června 2015) dosti málo.
 |
| Skógá kousek před vodopádem |
Postupně se začne objevovat sníh. Na Eyjafjallajökull nalevo je krásně vidět, Mýrdalsjökull napravo se ještě schovává v mracích. Těžký batohy nás boří hlouběji do sněhu a trochu si nadávám, že jsem si nevzal hůlky, který by nohám ulehčily.
 |
| V tomhle se človík s krosnou boří! |
Několik set výškových metrů pod Fimmvörðuhálsem se objevují menši údolíčka v nichž se z jedné skupinky kdesi před námi stávají pouhé tečky. Z ostra fouká vítr a sníh studí do promočených bot, takovej je ale Island. Úbytek sil narovnáme margotkou rozdělenou napůl, a ta nás vystřelí k chatičce Baldvinnskáli, přesně tam za sebou máme 15km, tedy polovinu. Mám toho docela dost, ale máme TERMOSKU! Eyajhahaaaaaaaa!
 |
| Pauzička na čajík! Hut Baldvinnskáli. |
Kousek za Baldvinnskáli cesta zase strmě stoupá, tentokrát do skutečného Fimmvörðuhálsu (v překladu Průsmyk Pěti mohyl ). Tam to vypadá skvostně! Ze sněhu vykukuje černočerná ztuhlá láva, občasně prosvícena vínovou. Tak, kdyby teď bouchla Eyjafjallajökull nebo Katla, která se schovává pod ledovcem naproti, byl to náš poslední výlet. Ale zážitek by to byl k nepopsání :))).
 |
| Eyjafjallajökull - sopka pod ledovcem. |
Zanedlouho od passu se konečně ukáže ledovec Mýrdalsjökull na pravoboku a před námi se začnou rozprostírat hory a planiny Þórsmörku. Oba ty pohledy mi zastaví dech, neb jsou k nepopsání. Þórsmörk je údolí, kterým se valí voda, když vybuchne některá ze sopek ukrytých pod ledovci, jako Eyjafjallajökull v roce 2010. Þórsmörk je krásný - široké údolí v pozadí s vysokými zasněženými horami protkaný menšími rozeklanými zelenými kopci. Nejlepší výhled na něj je právě shora od Fimmvörðuhálsu.
 |
| Þórsmörk - Thórovy paseky. |
Od tohohle bodu následuje dosti prudký klesání. Tam, kde jsou zbytky sněhu, lyžujeme na pohorkách. Stojí to pár držkopádů, ale je to super bžunda, zvlášť s tím 20kg batohem na zádech :). Když dorazíme k chatě, o které si myslím, že to je naše rezervovaná, dozvim se, že nikoliv. První chata u Lauavegur je totiž Básar, a my jdeme do chaty Langidalur, čili ještě přes celé Thórovo údolí, ouuu... To po 30 kilometrech s převýšením 1000m docela zabolí :)).
 |
| Cestou nás míjely docela překrásný louže :) |
Chata v Langidalur je plná, ale máme rezervaci. Dáme tradiční těstoviny s tuňákem a hodíme kousek slivovice s amíkama, co přišli z druhý strany. Ti říkají, že se tam skoro nedá dostat přes sněhový závěje s průrvama a sněhový bouře. Inu... tak uvidíme....
 |
| Boloňská s tuňákem, znáš něco lepšího? |
 |
| Takhle vypadá Eyjafjallajökull o půlnoci :) |
2.den Þórsmörk - Emstrur 15km
Ráno vstávačka až na osmou a xnídani ovesný vločky, to je pevná snídaně na cestu a bezva. Ještě se u krásné tmavooké wardenky informujem na počasí, ona řekne, že více méně dobrý a zakončí to slovy "wind of 20m per second, from your side, or in your face, haha..." a škodolibě se zasměje. To si říkám, že snad nebude tak hrozný....
A tak šlapeme údolíčkem, až došlapeme k první brodivé řece Ljósá (překl. řeka Světla). Je asi tak 10 stupňů a pofoukává všudypřítomný islandský vítr. Do sandálek se nechce... Ale v pohorkách se to bez levitace překonat nedá. Všichni, co brodí před námi mají vodu někam ke kolenům, ale jdou tím nejužším místem řeky, kde je to nejhlubší. Zavzpomínám na brodění s jeepem, zkusíme to v nejširším místě a hle - voda jen po kotníky, takže žádnej štress.
 |
| Proč to všichni brodí v tom nejhlubším místě? :) |
Cesta se dál plouží stoupajícími a klesajícími blaty podél agresivní ledovcové řeky Femmri Emstruá. Okolo se skví hory a obloha je temně šedivá. Jen čekám, kdy to na nás všechno spadne. Často se před námi objeví rozložité údolí, o němž víme, že ho budeme muset celé přejít, což je chvílemi ubíjející. Ta krásná samota v sopečné poušti je ale něco báječnýho. Z dálky přes hory se na nás směje vzdalující se Mýrdalsjökull a notně mu to sluší.
 |
| Na cestu je vidět, kousek dopředu :) |
Někde v polovně cesty, právě v části s jemným prachem a kamínky na zemi, se stane, co nám věštila ta krásná wardenka v Langidalur - a sice - "wind in your face". Je to solidní větřík tak 15m za sekundu a fouká přesně v protisměru naší chůze. Zvedá s sebou kamínky a prach a mete nám ho přímo do obličeje. Tuze příjemná záležitost :).
 |
| Sladké osamění. |
Nakonec se dohrabeme k samotné řece Femmri Emstruá. Ta nám svou drsností už notnou dobu nahání strach. Naštěstí (!!!!) je přemostěná, a tak si přes ni přejdem "like a boss". Po krátkém, ale intenzivním stoupání sopečným pískem už přes malé údolíčko vidíme pár chatek Emstruru. Zbývá jen přeskočit užší říčku Botná (překl. Talířová řeka). Není moc široká, ale ani moc úzká, tak to zkusíme lehce na riska, v botkách. Naštěstí úspěšně :)
 |
| Řeka Femmri Emstruá |
Právě u řeky Botná potkáváme dva čecháčky (pár), který to vzali víc z punk gruntu - nesou si na zádech každej 30kg, a tím jsou soběstační na celý tři týdny. Respeeekt :)).
V Emstruru jsem počítal, že nemáme místo ve Ferðafélag chatičce. Proto jsem taky celou dobu táhnul stan. Když se s tím stanem přijdu na recepci ohlásit, usměvavá kudrnatá wardenka mi řekne, že jestli jsem Tomas, počítají se mnou a máme místo v hut. Inu, proč ne, promrzlí jsme slušně. Jabadababadabadůůů! Jen ten stan táhnu zbytečně...
 |
| Hezký večer na Emstruru. |
Večer na Emstruru v chatičce je veselej - poláci s islandskou průvodkyní Vally si tam nechali navézt hordy alkoholu, tak jim usrknu z whiskey a s Vally si pak zazpíváme islandskou hymnu. Krom polish bandu je tam taky španělská partička, co vaří obrovskou paellu a jsou pěkně rozjaření. Na Emstruru také potkáme naše nové kámoše - Janeeke s Johnem z Hollandu. S těma se pak v průběhu treku ještě párkrát potkáme a notně nasmějeme.
3. den Emstrur - Álftavatn 15km, brodící den.
Když opouštíme Emstrur, zeptám se ještě wardenky na počasí - usměje se a povídá "the wind will be weaker, between 10 and 15 m per second. And the rain wil come and go, come and go...". Takže sjáumst a jdem.
 |
| Počasí ten den ráno není zrovna dvakrát slibné... |
Cesta se zvedá do mírného kopce a v dáli se vynořuje špička hory, k jejímuž úpatí později dojdeme. Fouká dosti silně, že to zpomaluje chůzi, a mží, takže moje brýle jsou za chvíli nekoukatelné.
 |
| A přes tohle má koukat kdo?! |
Zanedlouho narazíme na první brod, bezejmenná říčka a v klidu po kotníky. Blbý je, že na obou březích je sopečný písek a ten se děsivě lepí na nohy, takže očištění před vpádem do pohor není žádná láce.
 |
| Brod v klídku, ale co ten černej písek? |
Zkušeně si připnu sandálky za suchý zip na batoh, a pochodujem. Za 2km zjistím, že mi jedna jaksi spadla, takže Balázse zanechám na větru a dám si pro velký úspěch ještě jedno kolo zpátky k tomu prvnímu brodu.
Dál se vláčíme po planině pokryté rozbředlým mokrým sněhem. Halí nás mlha, přes kterou prosvicuje slunce a dělá z toho ostrou podívanou. V jednu chvíli tím rozbředlým sněhem pěkně s rozmyslem projedou veliký 36inch islandský jeepy. To je ale podívaná!
 |
| Mokrým sněhem ztěžka. |
Najednou se v mlze objeví větší skupinka lidí, a je to ... další brod - tentokrát přes řeku Bláfjallakvísi. Ta už nám zatopí o kousek víc, protože je studená jak ďas a vody má po kolena. To už by mohl bejt poslední brod, říkám si.
 |
| Kéž by poslední... |
Vystoupáme kopeček a potkáváme sem tam dvojičky, trojičky lidí. "Čeká vás pořádnej brod, voda vysoko nad kolena a hustej proud...". No nazdárek, hůlky, kde jste? Za chvílku jsme u ní. Řeka Bratthálskvísi má jedovatou ledovcově šedivou barvu a teče neskutečně rychle. Tady mám teda fakt trochu obavy. Ale tak co už, hupsky do sandálek a jdem na to. S batohem nebo bez? S batohem nebo bez? Nakonec s batohem. Prvních 10 metrů je to klid, cítím rychlou silnou vodu, ale je mi po kotníky. Pak se to ale zhoršuje a s každým dalším krokem voda stoupá o 10cm, až je do půlky stehen. Hlavou mi běžej všechny poučky - předklánět se nastavovat se kolenama směrem k proudu a hlavně, HLAVNĚ, zůstat v klidu. Jednou nebo dvakrát podivně škobrtnu, ale s podivem tam nezahučím. Poslední tři kroky už je zase mělko a uf. Je to za mnou. Následuje Balázsův pokus. Pochoduje pomalu, rozvážně, je to dobrý. V jednu chvíli mu smýkne noha a nechutně se zakymácí. Naštěstí to ustál. Pak už s bohorovným klidem doleze na konec. Zbývají dva menší potůčky, ale to už na vršku před námi stojí mladá hezká dáma v pršiplášti - Sigrún, wardenka z Álftavatnu - a naviguje všechny zbývající. To je medvědí služba.
 |
| Tady ji máme, nejdobrodružnější řeka na brod. |
Za námi brodící skupinka jsou naši polish friends, Průvodkyně Vally nějak uklouzne a spadne přímo do toho prudkýho proudu. Všichni se začnou sebíhat k řece, aby ji chytili - unáší ji těžký batoh na zádech. Nakonec se wardence podaří Vally zastavit a vytáhnout. Morální ponaučení - při brodění ostřejších řek nikdy nenechávat zapnutý přezky na batohu - lepší přijít o něj, než o sebe.
Na Álftavatnu nás čekají krásné nazelenalé chatičky a překrásný jezero lemovaný horama Torfatindar. V průběhu odpoledne na chatičku dorazí německá rodina s asi tak pětiletým klukem. Když se jich ptám, jak to zvládnul, odvětí "ale dobře, on dost rád chodí." a vymalováno :).
Z večera se jdem projít s naším super dutch týmem a trochu líp se poznáme, to je bezva.
Uvaříme těstoviny s tuňákem, popijeme se spolubydlícíma francouzkama a jdem spát.
 |
| A za nedlouhoooo, ÁLFTAVATN! |
4.den Álftavatn - Hrafntinnusker 15 km
 |
| Ranní Alftavatn, k nepopsání. |
 |
| Zprvu se zdá, že to bude krásně vypočasený. |
Mlha se pak v průběhu cesty objevuje a ztrácí, doplňovaná sirnými páramy z vřídel. Kdykoliv se objevíme v blízkosti vřídla, jsou cítit zkažená vajíčka, ale to každej cestovatel na Islandu dávno zná.
 |
| Mlha všude až do Landmannalaugaru |
První polovina cesty na Hrafntinnusker je vylepšená tím, že mezi sněhem v mlze tu a tam vykukuje oranžová země, další signál toho, že jsme právě vstoupili do duhových hor.
 |
| Rhyolit umí i mlhu trochu pozvednout :) |
Tam, kde je sníh, je cesta značená stovkami a stovkami stop. Chvílemi ale sníh chybí, a tak chybí i značení. Jednou se zamotáme do podivné roklinky, odkudž nás ale vyvedou stopy v lávovém písku.
Poslední cca 4km jdeme hlubokým rozbředlým sněhem v mlze s viditelností asi takna 10 metrů. Není to právě nejvíc motivující část cesty, a tak si prozpěvujem, co nás napadne.
Po další asi tak hodince šlapání se z mhly vynoří tmavý objekt... Co to je? Přijdeme blíž a zjistíme, že je to doma! Hrafntinnusker úplně zapadán sněhem. Takž šup dolů, mokrý botičky a nalejt do sebe jeden vývar, nic jinýho nepotřebuju.
 |
| Woohoo! Je to chatička, je to ona! |
Do chatičky postupně začnou docházet další - jsou tam dva rozesmátí belgičani, dámy z US, naši milí dutchies a zbytky si moc nepamatuju. Jak tak hovor plyne, všichni na sebe prásknou, že za sebou maj alespoň půlmaraton, fííha.
 |
| Teď už jen hrníček vývaru bitte! |
 |
| Odhalený vrchol Söðull, jdem se o ně pokusit. Než se tam doplazíme, přijde hádej kdo? |
5. den Hrafntinnusker - Landmannalaugar 10km
Ráno se mlha zachová jako většinou na horách. Kolem sedmé se úplně zvedne a ukáže nám horské romantické okolí chaty Hrafntinnusker, když si jdu ven zacvičit, nemůžu se nabažit. O hodinku a půl později, kdy vycházíme, už je zase všude mlha, que classique.
 |
| Ještě kapku mlhy an cestu, por favor! |
Cesta vede mlhou mlhovatou, jen podle stop. Jediným zpestřením je horký pramen Stórhiver. U něj si zase trochu přičichnem výparů, což nás popožene a hupsa, zase do mlhy.
 |
| Vřídélko na zpestření |
Po cca 5km se mlha začne pomalu rozpouštět a začnou být vidět náznaky barevných kopců. To si teda nenecháme ujít a rozběhnem se jim vstříc. Cesta klesá a mlha nás opouští.
 |
| Vykukující duhové hory zpoza neprostupné mlhy. |
Všude se rozhostí nejrůznější barvy duhových hor kolem Landmannalaugar a dech se mi zastaví. Několik minut jen stojíme a koukáme bez mrknutí. Pak přijde čas na opičky před foťákem :).
 |
| Duhové horyv Landmannalaugar, to se nikdy neokouká. |
Cestu dolů ještě sem-tam potkáme pár prudkých svahů pokrytých těžkým vlhkým sněhem. Jak zkušenost hovoří - ty jsou nejlepší na lyžování po pohorkách. a tak jedeeeeeem! A nemůže to skončit jinak než rozchechtaným držkopádem v pořádný rychlosti, a sněhem za kalhotama :)).
 |
| Pohorkožování. |
Pak už nás čeká jen tradiční cestička lávovým polem. Na to si ze svého erasmu dobře vzpomínám. V samotném Landmannalaugar potkáme polish tým, který nám daruje svůj nedopitý demižón ucházejícího červeného vína, tak se s ním naložíme do horkého vřídla a necháme se inspirovat okolními barvami a spolusekoupajícími se turistkami.
 |
| Horký bazének na závěr treku? Nic lepšího si představit neumím! |
Takhle nějak si představuju závěrečnou relaxaci po treku! Dík Laugavegurinn, byls fakt dost dobrej a naučnej!
 |
| Celý to zakončíme už jen tradiční islandskou mňamkou - ovčí hlavou. |
Praktické informace - pro Vás, kteří to půjdete
- Laugavegur se obvykle chodí obráceně, tedy z Landmannalaugar do Skógaru, To je ale celkově víc zkopce, a hlavně si to nejlepší (duhové hory) okouknete hned na začátku, a pak už se nemáte tak moc na co těšit :)
- Pokud nechcete táhnout stan a riskovat ostré islandské počasí na spaní, rezervujte si chatky na http://www.fi.is/en/hiking-trails/laugavegurinn/
- Na cestě je asi tak 5 brodů v rozsahu kotníky až polovina stehen. Vemte si sandálky.
- Na Island obecně se hodí nepromokavé oblečení (ze zkušenosti s gore textem mu tleskám)
- Na každé chatě se ptejte wardenů na počasí po cestě. Rámcově budou vždycky vědět a když budou hlásit setrvalejší déšť, stojí za to nejcitlivější věci zabalit do igelitových pytlů.
- Z Landmannalagar jezdí v sezóně (konec června - začátek září) do Reykjavíku několik autobusů denně. Hodí se ale dojít někdy krátce po poledni, abyste měli čas se ještě na chvíli naložit do horkého jezírka a nezmeškali jste poslední bus.
paradne sepsany a moc pekny fotky :)
OdpovědětVymazat