čtvrtek 7. dubna 2016

Toronto Islands

Toronto Islands jsou ostrůvky táhnoucí se obloukem kolem centra Toronta. Já na ně mám dosti pěknej výhled z okna obýváku :)

Pro představu. červeně vyznačený okraj centra Toronta, můj domeček a ostrovy

Jsou to jediný ostrovy na Lake Ontario a podle původních obyvatel, Algonquinů se jemnovaly Hiawatha, podle pre-koloniálního vůdce kmenu Irokézů. Podle všeho je to také největší "bezautová" komunita v Severní Americe.

A to, co vidíš vzadu, to jsou taky oni!

S Jájou jsme se tam vydali dopoledne jednoho zataženého dne a zhruba v polovině vylezlo i slunko. Na ostrovy jsme jeli lodí z Jack Layton Ferry terminal, protože jinak se tam v zimě dostat nedá. Je to tam taková vyklidněná komunita několika domečků a člověk si připadá jak navenkově, ikdyž je takřka uprostřed Toronta.

Pohoda uprostřed torontskýho centra.
Po ostrovech jsme si udělali solidní procházku, protože jsou všechny navzájem propojené. Z každý jejich části je báječnej výhled na siluetu Toronta a všechny ty výškové budovy se odsud zdají docela capartí. Celou severní stranu obklopuje dřevěný chodníček a je tam k dispozici několikero pláží. Teď v zimě tam nikde nikdo nebyl, ale místní říkají, že jak se oteplí, budou ostrovy praskat ve švech, tak se těším :)


Takhle s mraky (a je vidět můj dům!)

Takhle bez mraků (a není vidět můj dům) :)

V Nejzápadnějším bodě ostrovů narazíme na Gibraltar Point Lighthouse, coby nejstarší maják na Lake Ontario a zároveň nejstarší budova v Torontu. Byl postaven roku 1808. Jeho první správce byl v roce 1815 zavražděn jinými vojáky z Fort York a od tý doby tam straší, bubuuuu!

Gibraltar point lighthouse - nejstarší stavba v Torontu. Bububuuu!



Bylo to tam s Jájou famózní!

úterý 5. dubna 2016

Veškerý památky/atrakce v Torontu

Toronto nemá právě mnoho památek a pamětihodností se svou zhruba 200 letou historií. Jsou to spíš takový zábavný a vzdělávací atrakce, na který tady člověk natrefí. Ale žije se tu báječně :)

Pro začátek vlajky Toronta.

Jak přijela Jájula, vzali jsme je všechny útokem! CN Tower, Ripley Aquarium, Royal Ontario Museum a Casa Loma. Zkusím to tady vzít stručně, ale bude to obtížný.

CN Tower je dominanta Toronta zobrazená na každý fotce a každým logu, který se toho města týká. Měří něco přes 550m a z výšky zhruba 350m se dá návštěvnicky koukat na město i jeho daleké okolí. Umožňuje pohled na věžáky shora, a to má skutečně speciální atmoféru. Ze CN Tower se 35ti patrový věžák, ve kterým bydlím, zdá jako naprostej drobeček. Z věže je krásně vidět, jak je Lake Ontario západně od Toronta vykousnutý do pevniny, daleko sahající poloostrov Tommy Thompson parku, proužek Torontských ostrovů a nekonečně se protahující placku na sever od města.


CN Tower zespoda

CN Tower výhled shora.

Jak speciální atrakci CN Tower nabízí Glass floor (skleněnou podlahu). Na sklo, který unese 3 kosatky nebo 45 medvědů, si tam můžete stoupnout a kouknout se přímo dolů. Dobrej trénink pro ty, co mají strach z výšek :). Já ho sice nemám, ale taky mi trvalo pěkných pár vteřin, než jsem se na sklo odvážil. Ta lidská psychika nás ovládá fakt spolehlivě.

Divej pocit v popředí s botičkama, že?

O něco větší zážitek pro mě bylo Ripley's aquarium.  To je taková nižší budova hned vedle CN Tower. Uvnitř jsme viděli desítky akvárek s nejrůznějšíma rybičkama i rybama: takhle jsem tam viděl tresku, kterou jsem se živil celej půlrok na Islandu, Halibuta válejícího se po dně jakoby byl mrtvej, mořskýho koníka a taky chrápající chobotnici. Nejvíc mě ovšem fascinoval skleněný průchozí tunel který vede skrz obrovské akvárko, v němž si nerušeně plavou další stovky ryb, ale hlavně taky žraloci a rejnoci. To je vážně zážitek k nepopsání, posuďte podle obrázků sami :)







... a brilantně Jájou vyfocený tři žraloci.

V Royal Ontario Museum jsme navštívili výstavu fotek z divočiny (Wildlife photography). Na každou z těch fotek bych se dokázal koukat hodiny a další hodiny o ní přemýšlet. Jen namátkou - Gorila vyfocená s tmavým pozadím a pohledem v očích, kterej vám řekne, že s ní jako homo sapients máme moc moc společnýho. Plavající mlok v pozadí s korunami stromů (fotograf to bral podvodním foťákem ze dna tej kaluže, ve který si mlok splýval. Leopard v sekundě, kdy při lovu zachytává antilopu. Osamělá koza v písečných dunách, a mohl bych o tom psát ještě několikv dní. Žel se tam nesmělo fotit a jednotlivé obrázky podléhají copyrightu. Dám sem zatím jeden, který sem použít můžu, a jednám o dalších.

Jedna z těch rmazivých - surfer a žralok. Zdroj: ROM
No, jak to na vás působí? Takových byla celá výstava.
A podle dohody musím správně ocitovat:
Wildlife Photographer of the Year is developed and produced by the Natural History Museum, London
“Sergey Gorshkov / Wildlife Photographer of the Year 2015”


Taaak, a kdo ten dlooouhej post dočetl až sem, toho fakt obdivuju a prosím, aby mi nechal zpětnovazební komentář, (dole pod postem) ať vidím, jestli to nepíšu jen pro sebe :)

A pak ještě Casa Loma! Je to hezkej, privátně postavenej zámeček, místní tady nad ním vzdychají, jak je krásně historickej, ale Evropana to moc do nirvany nevynese.

Casa Loma, privátní 100 let starej zámeček :)

pondělí 4. dubna 2016

První Torontská pětka - Achilles St Patrick's run

A abychom s Jájou moc nezaháleli, přihlásil jsem nás na dobročinný běh (pouhých 5km) na podporu hendikepovaných sportovců jménem Achilles St Patrick's Run 5k.



Dopoledne se shromáždíme před Steam Whistle Brewery (pivovar hned za mým domem) spolu s dalšími cca 2000 běžci a chodci. Tenhle běh je totiž, vzhledem k jeho dobročinné povaze, také walk friendly. Bylo to 13.2. tedy poslední víkend před irským svátkem Svatého Patrika. Tenhle svátek s sebou nese zelenou barvu a trojlístky, a tak je většina sportovců oblečena zeleně nebo mají alespoň na tváři trojlístek nakreslenej.

Na obrázku běžecká Jája i irsky motivovaní Toronťané.


Pofukuje vítr, je zataženo a pár stupňů nad nulou. To tuším, že mi asi v krátkým rukávu bude trochu zima. S větrem jsem nepočítal.

Běhu se účastní taky samotní hendikepovaní sportovci - chlápci s ochrnutýma nohama, co to poběží na rukama poháněných "kolech". Jejich síla a nadšení mi připomenou, že psychika se dokáže postavit lecjakýmu osudu.

Běh samotný vede od Steam Whistle kolem CN Tower, přes most na Spadina Av., následně přes Clarence sq. do Wellington st. na rozhraní s Yonge st. a zpátky. Když doběhnem do Wellington st. opře se do nás silnej protivítr a pořádně mi zmrazí ruce. S každým poryvem si ale řeknu "woohooo, jako na Islandu!" a běží se mi neomezeně a lehce. Přede mnou běží starší chlápek s tričkem vodiče Achilles, tak mě napadne, že bych s nima taky mohl dobrovolničit, až se to trochu usadí v práci.

Oba si s Jájou dáme osobáčky pod 25min. Poté si chvíli vydechnem, dostaneme medaile ve formě otvíráků a vystojíme si frontu na chili a pivko. Nakonec se usadíme se ve Steam Whistle hale, kde hraje správá irská kapela (je to St. Patrick's party) a všichni kypí báječnou poběhovou náladou. Tam se mi tuze líbí!


Šťastní doběhlíci.
Veskrze irská atmosféra











A pivko bohužel jenom do dvojky, ale bezva hořký!




neděle 3. dubna 2016

Prvně lehce na sever od Toronta

A jak tu tak byla Jája, vystrčili jsme růžky dál do Ontaria. Popadli jsem auto za 45 bucks na den (k tomu si připočítej 6$ daň, 27$ pojištění, 12$ za navigaci a rázem to zas tak levnej výlet není :))) ). Bylo to auto nejmenší kategorie podle kanadských měřítek, takže docela velký.

Vyjeli jsme směrem k Lake Simcoe s tím, že se zastavíme v Orilia na kafe (Tim Hortons, double double) a tam se vyptáme na nějaký hezký procházky/výlety v okolí. Při objednávání se teda holky za barem zeptám, ona mi sdělí, že se přistěhovala před 14 dnama, ale hned se zeptá další kolegyňky, a ta ještě další... až tak dotaz doputuje ke čtvrtý kolegyňce a ta mi na papírek pár tipů napíše. Sledujte tu kanadskou přívětivost!

Kanadskej outdoor.


Z těch vypsaných možností zkusíme Scout Valley. Je to takovej listnatej lesík, Jája by řekla "jako u nás". Teď v zimě je trochu smutnej, opadanej, zablácenej, ale pořád je krásný být zase na chvíli pryč z města. Hned na začátku ztratíme cestu. Když se na ni pak snažím dostat zpátky, šlápnu na vrstvu tlejícího listí, a hleďme, ona je to bažinka! Zahučím tam samo sebou až po kotník a následně si celou cestu trochu čvachtám.


Kanadskej outdoor II.

Ta sušší část Scout Valley

V jednom momentě v protisměru potkáme tátu se třema dětma. Táta jen tak z komunikačního zvyku prohodí
"Tak co, kolik medvědů a vlků?"
"O trochu míň než bych čekal." na to já.
"A kolik trollů?" křikne jedna z dcer.
"Stovky a tisíce" trochu jí to přikořením.
Ona povyskočí a zavýskne radostí :)
Přesně v polovině nám Scout Valley naskytne docela hezkej výhled na mírně zvlněnou krajinu a vzdálený jezero Couchiching.
Tahle romantická procházka měla ovšem jeden malej háček. Celá trasa se nachází v blízkosti dálnice Highway 11, která je chvílema dosti nehezky slyšet.

Večer se projdeme k úžině mezi jezery Simcoe a Couchiching, abychom věděli, podle čeho se Toronto jmenuje Toronto. O tom jsem ale psal už v jiným postu.

Lake Couchiching se zatím nerozhodlo rozmrznout.

Úžina mezi jezery Couchiching a Simcoe - indiány nazývaná Taronto - má po dně nakladenou tisíce let starou soustavu kmenů, která usnadňovala loď ryb. Šlo taky o magické místo setkávání šamaná různých indiánských kmenů.


Přespíme v lowcostovým motelu v Orilii. Následující den posnídáme po kanadsku - Tim Hortons - a vyrazíme na další procházkovou trasu, tentokrát do Omemee (Kawartha Lakes), pár desítek kilometrů na východ. Tahle trasa se jmenuje Trans Canada trail, protože je přetvořena z původní železniční dráhy, která se táhla přes celé Ontario. Cesta je tudíž krásně rovná a je po ní vidět děsně daleko. Po stranách je lemovaná stromy a načervenalými keři a moc jí to sluší. V polovině se ocitnem na starém železničním mostě, který se tyčí vysoko nad údolím s potůčkem, který se krkolomně proplétá mezi trsy zežloutlé trávy. Tam odsud byl tak krásnej výhlet! Na témže místě potkáme pár ve středním věku, který se s námi dá přátelsky do řeči.  Pár úryvků:

  • "Každej bydlel chvíli v Torontu. Ale časem zjistíš, že tady na vekově to má osobitější šťávu."
  • "No jo, vy v Evropě máte přísný limity na využívání pozemků. Ale rozhlídni se okolo, tady se ničím takovým nemusíme zabývat! Prostě přijdeš, a začneš stavět.
  • "Jó, tady to s prací není tak snadný jako v Torontu. Tady si prostě musíš vymyslet příležitost a nastartovat něco vlastního."
  • "Sem se přestěhuj, tady je to slibná lokalita! Do Kanady míří pořád víc a víc lidí a tady vedle je Petersborough, který má velkou komunitu seniorů. Sem se teď pohrnou lidi!"

Tyhle rozhovory mě tak baví!

Trans Canada Trail
Ten krásný bývalý železniční most.

Výhled do údolí z Trans Canada Trail.



Inu, paty z Toronta bych chtěl vytahovat častějc :) Tak snad teď s příchozíma zdrojema :).