Winnipeg - FortWhyte Alive, bizoni a indiáni

Je odpoledne mého druhého dne ve Winnipegu, celkově čtvrtý den mého kanadského dobrodružství. Odpoledne se vydám na další objevy podle svého cestovacího seznamu.... Někde blízko Winnipegu prej existuje bizoní obora FortWhyte Alive.... Whou, to chceš!!!!!

Winnipeg - The Exchange a trocha kavárenského povalování

Ráno procitnu na Sinanově gauči a přišourám se k oknu ještě mátožnej. Rozhlédnu se z balkonu a vykoukne na mě ranně se blištící budova Portage Shopping centre. Má takové modře zrcadlovité průčelí složené z červeně ohraničených čtverců a v něm se odráží ranní slunce...

Winnipeg - První podvečer a noc v Manitobě

Tak, je 17.8., a můj první den ve Winnipegu se pomalu chýlí ke konci. Sedím v Nuburger a pořád ještě nevím, kde a jak budu bydlet. Vydám se teda směrem zpátky k centru za večerního sluníčka. Za mostem na mě zpoza parkových stromů vykoukne veliká a překrásná kopule jakési stavby, co mi v kontextu Kanady připadá jako reference ke starověku....

Winnipeg - Brána do prérií (den 1)

První zastávkou na mém objevování napříč Kanadou byl Winnipeg. Je to hlavní město provincie Manitoba, obklopený nekonečnými pláněmi bez jediného pahorku. Je mu přezdíváno Brána do prérií a nebo taky Tam kde začíná západ... no, posuďte sami dle obrázků a mapy....

Vlakem na západ napříč Ontariem

Sedím si tak ve vlaku jménem The Canadian na cestě Toronto - Winnipeg. Tahle cesta je počátečním úsekem při cestě z Toronta na západní pobřeží do Vancouveru a trvá 38 hodin čistýho času. odle toho si můžeš trochu představit, že Ontario je provincie veliká jako kráva.

Do vlaku jsem se nalodil ve středu večer kolem jednácté, takže akorát trochu pokecáme se spouljedoucí Lorie a pak nakrásně vytuhnu pod vlivem těch dvou piv, co jsem si ilegálně sosnul přímo před nádražní halou na Union statiion. A pak to byla jízda! 

Povídky z vlaku napříč Ontariem/Kanadou

Yo.... Když jedeš vlakem něco jako 38hodin, tak zhruba do dvacátý čtvrtý hodiny máš docela slušnej přehled o životě , dětech a vášních většiny svejch spolucestujících... Aneb co sem se dozvěděl na trase Toronto - Winnipeg (první sekce mého trans Canada dobrodružství)...

Viarail The Canadian vlak

Vlak s názvem The Canadian provozovaný společností Viarail křižuje napříč Kanadou od Nova Scotia až do British Columbia, čili za jednu cestu urazí něco přes 7000km.

Vláček má tři třídy, něco jako Economy, Sleeper a Superluxrious.

Můj Trans Canada travel

Všechno pevný v Torontu se mi na konci července zase sesypalo jak domeček z karet a tak se najednou musím vrátit do Evropy. Tak jsem si řekl, hmm, co dobrýho tak lze vyždímat z jinak mizerný situace?A jal jsem se plánovat svůj vysvěný výlet napříč Kanadou. A protože chci, abyste to jako moji milí čtenáři zaživali se mnou, but psát a publikovat po cestě. Takže takhle bude moje dobrodrůžo vypadat...

Ontario cottage life

Yo... Tak nastal květnový víkend, kdy jsme vyrazili s Gang de Juanita na chatu (cottage). Cottaging  je oblíbnej zvyk toronťanů na prodloužený víkendy. Takhle se prostě sebere skupinka kamarádů a obsadí chatu nebo několik chatiček a chillí tam celej víkend. Partička, se kterou jsem je, je tuze vyrelaxovaná, pospává, posedává, popíjí, vykecává se, a tak si na to trochu přivykám se svým pudem k aktivnímu životu. Není to špatný na chvíli jen tak zastavit a čučet na jezero nebo do ohně :)

Omluva ctěnému obecenstvu

Moji milí čtenáři.... Mrzí mě, že se mi moje psaní na dva měsíce zaseklo.

Celá Kanada se zkomplikovala a s tím jsem se musel vypořádat nejdřív. Teď když mám svou budoucnost jakž takž stabilizovanou, budu psát dál. Půjde to od nejstarších zážitků k nejnovějším.

Tak se těšte.

Váš Torontotom

Grafitti alley v sousedsví bank v Torontu

Tak byl páteční večer, dohodnutej basketbal byl zrušen a já jsem se pakoval z práce. V tu chvíli mi došlo, že nedaleko ode mě má Jessica za čtvrt hodiny svůj meetup věnovaný jedný "lane", která byla přetvořená v ulici plnou uměleckejch děl.

Bóžo cesta do práce a The Path

Jo. Tak pracuju pro Scotiabank. Třetí největší kanadská banka operující po 25 zemích od Austrálie přes Čínu a Evropu, Jižní Ameriku, Carribean, až do Států a do Kanady. Není to špatnej business, ale o tom až jindy.
Nejvíc ze všeho mě v současný době baví moje cesta do práce. Po všech těch utlačovacích dojížděních ve 2016 (nejdřív 90min, potom hodinku) to mám do práce 20 minut chůze, a můžu si vybrat zhruba pět různých cest venkem a dvě cesty vnitřkem. Jakto vnitřkem? No protože tu máme THE PATH...

Jak jsem si začal vytvářet HRY

V polovině dubna mi skončil můj leadership program a v jedný z posledních koučinkových konverzací se mě můj coach zeptal, jestli si v oblastech, který jsou pro mě důležitý vytvářím hry. Hmms, hry, no, nevím, co to je?

Pak mi to vysvětlil. Když si vytvoříš hru pro nějakou oblast svýho života, slouží jako inspirace a může tě hnát k vyšším cílům a lepším výsledkům...

Zlehka na sever - Huntsville a Algonquin park

Přiblížil prodloužený velikonoční víkend, Kanada svátek na Velký pátek. Hopsky posbírat Michelle, Mariu, Markétu a Michala a jede se na sever! Tentokrát o skoro 200 km dál než do Orilia, která byla zatím mým nejsevernějším navštíveným bodem v Ontariu. Zacíleno máme na Huntsville, perličku v "cottage country" oblasti jménem Muskoka...

Nouvelle Vague v Torontu

Byl páteční večer, já jsem se po prvních třech týdnech práce pro Scotiabank přestal strachovat o každej cent a rozhlídnul se, co kde hudebního se děje po Torontu. Jen co se přehledová stránka načetla, vybaflo na mě, že v neděli (tj. za 3 dny) tady budou hrát Nouvelle Vague - francouzská kapela hrající předělávky slavnejch songů do jejich takovýho lounge/bossanova stylu....

Tentokrát českej chleba v Torontu, vlastnoruční!

Jak už jsem psal kdesi dávno (a párkrát) z českých věcí mi tu kromě Kofoly a Sójových suků chybí taky ten moc dobrej českej chleba.  Když jsem byl doma, Daneček mi nachystal transportovatelnej kvásek, kterej vypadal jak těstoviny. Vězte že to s ním bylo dobrodrůžo, jak už jeho provezení, tak danečkova příprava...

Botma a balkánskoasijská dechovka

Jednoho dne jsem tak přemýšlel, kam tak za kulturou. Kouknul jsem, jako obvykle, na stránky NOW magazínu a tam mě cvrnkl do očí článek o jakém si čemsi jmenující se Bampot, Na webu psali, že to je bohemická čajovna, tak mi to zavonělo domovinou. Na programu měly být dvě kapely (mix baklánské, turecké a asijské hudby)...

Full moon nad ostrovama

Jedu sobotní neděli měla přijet Hoda z Oakville... ale zasekla se tam s jakýmasi rodinnejma trablema. Tak jsme vyrazili na Torontský ostrovy. Na ten večer byl hlášenej extra výraznej úplněk protože byl Měsíc neblíže Zemi či co.

Inu, dorazili jsme tam ještě před západem slunce, zasedli na lavičku, potají otevřeli pivko a vínko a čučeli na postupně oranžovějící oblohu. Torontu to tak náramně zaslušelo!

Pak jsme se šli projít, abychom někde zahlédli tu jasnou záři. A pak najednou KUK, a už nám zářil na cestu. Jasnej jak sluníčko, že jsem málem známěsíčněl. Když se v jednu chvíli objevil vedle pouliční lampy, normálně jí přesvítil!

Když měsíc přesvítí lampu

A co teprve když jsme se dostali na jižní stranu ostrovů, tam se totiž měsíček vznášelnad vodou a házel do ní ohromující odrazy! To byla magická krása!

Když se měsíc za jasného úplňku odráží od hladiny Lake Ontario.

I s videjkem :)

Jak jsme na něj tak večně čučeli, ujel nám trajekt. Zakotvili na zahrádce jediný kavárny, která už ale dvě hodiny předtím zavřela. Zbyla na nás ale krásně světlomety osvícená zahrádka zasypaná podzimním listím (byla polovina listopadu). Jak tam to světlo rozzařovalo to suché listí, byl tam nějakej genuis. Asi loci.

Není podzimní noční zahrádka krásná?

Moje hospůdky v Torontu

Pocházeje z Čech, kde jsem několikráte v týdnu s kamarády proléval několik pivíček, potřebuju mít v Torontu v okolí útulný místa s dobrým pivem. Minimální cena $7.5 za pivo mě přivedla na zcestí. Začal jsem pít jenom tak jedno až dvě pivka za večer. A to jsem myslel, že je nemožný!

Rok jsem to tu obrážel a objevoval. Tady jsou moje zjištění k dokreslení torontský hosposituace.

Jednou z mých největšch klasik býval pivovar Amsterdam. Rozkládá se ve starých budovách skladů torontského terminálu hned u jezera (tudíž u mě před domem) a má tři vynikající svrchně kvašený piva (ejly) - Cruiser (křížník), Fracture (zlomenina) a Boneshaker (klepač kostí). Tam jsem teda vysedával s Manou, Zuhairem, Imranem, Jessicou, Markem, Honzou, no v podstatě se všema.

Dosti často jsem taky chodil do řetězce Firkin. Britsky se prezentující to podnik má dosti průměrný pivo, ale zato docela příjemný prostředí a dost dobrou fish and chips.

Biermarkt, 20 pivních speciálů na čepu a tma jako v pytli i v poledne, taková dosti dobrá zašívárna na The Esplanade.

Kalendar, jediná kavárnička, která snad v celým Torontu (nebo celým Ontariu) nabízej svářo! Oni ho tu jinak vůbec neznají???

Exkurze v Kalendar těsně před vánocema.

Loose Moose (uvolněnej los) je večně natřískaná hospoda kousek na Front Street west. Přehlídkou piv zrovna nepřekvapěj, ale žije to tam při každým zápasu Blue Jays nebo Maple Leafs.

Jak už jsem psal kdesi jinde, nedávno mi otevřeli novou takovou hospo kavárnu u harboufront Centra. Jmenuje se Boxcar social a já jí miluju! Ten pivní výběr!

No a z největších klasik musím jmenovat slavné Betty's. Je to taková zaplivaná skoro pankáčská hospoda, shodou okolností kousek od Landmarku, takže jsme do ní zapluli vždycky po páteční classroom.  Chodí tam spousta umělecky vypadajících lidí, je tam rozchechtaná obsluha  a příjemný pivíčko, který je slušně hoppy!

Bettys, ještě odpolední prázdno.

Ti vysmátí řidiči tramvají v Torontu!

Když nastoupíš do tramvaje, který se tady říká streetcar, nezřídka kdy se stane, že má řidič dobrou náladu a do mikrofonu hází vtípky na celou tramvaj. Jen tak namátkou...

Bylo to jednou ráno a já jsem pospíchal do práce do Yorkdale. Tramvajka se pomalu šinula podzemním tunelem ke stanici Union. Jakmile se zavřely dveře, ozval se hlas řidiče "Takže krásné dobré ráno, dnes k vaší jízdě bohužel neservívrujeme snídani, ale kdo nastoupí v tuto dobu zítra, dostane pořádnou výslužku! Smažený vajíčka, klobásky, na zákusek čokoládové croissanty a k tomu samozřejmě kávička...." Půlka tramvaje včetně mě se mohla potrhat.

Jindy zase, když jsem jel v brzké odpoledne směrem opačným tj. na západ, řidič se rozhodl, že nám jako bonus k lístku za $3.25 dá a průvodcování po Waterfrontu zdarma. A tak se do toho pustil, a komentoval budovy na levoboku i na pravoboku, a semtam techniku nějakých běžců a kolistů na levoboku.

No prostě bžunda!

Švédský vánoční trh v Torontu

Jak začala zima, zavzpomínal jsem si na Dánsko a na to, jak jsem tam kolem vánoc coural po městě a dával si jeden glogg za druhým. Glogg je takovej severskej svařák, má nějaký jiný kořeníčka, myslím. Tak jsem na zkoušku zadal do google glogg toronto and on na mě vyblil, že za týden v mém oblíbeném Harbourfront centru bude Swedish christmas market.

Swedish christmass market v Torontu.

A tak jsem popadl Jessicu a šli jsme. Bylo to vevnitř ve harbourfront centru a byl tam tucet stolečků s ruznými ubrusy, ubrousky, různou ruční prací... A pak taky jeden stojánek s Gloggem!!! Jojo!!!! A tak jsme zamířili rovnou k němu.  Byl sice teda drahej, ale za to byl tůůůůze dobrej, tůůůůze! Pak jsme tam ještě chvíli brouzdali, až na scénu přišli dětičky se svíčkama a zpívalí zřejmě švédský koledy.

Dětský koledový sbor se švédskýma koledama.

Bylo to moc hezký, a chuť gloggu mě úplně nadchnula!

Toronské kavárny

Svojí vášeň pro kafe jsem neztratil. A tak jsem si tady za ten rok objevil čtyři takový unikátní kavárny. Kéž ještě dlouho fungujou!

Největší mojí stálicí je Rooster Coffee. Má pobočku na King east, kde jsem proseděl nejvíc blogovacích i s Jájou ještě blahý paměti volajících hodin. Vždycky delikátní capuccino s latté artem, přijemný přítmí a croissanty, po kterých bych se utlouk. Rooster Coffee house má pobočku taky na Broadview. Broadview má tu nezkrotnou výhodu, že je na kopečku z něj výhled na všechny vzdálené věžáky Toronta a taky do kopcovitého Riverdale parku, kde se věčně povalujou Torontonians a užívaj si sluníčka.


Další zásadní kavárny jsou:
Odin Café. Nově vybavená a vybarvená kavárna se solidním capuccinem a zvláštním fakt moderním pocitem. U jejich stolů se ale pracuje taky dobře. Jak název napovídá, jsou inspirovaní severskými bohy, ale Norsko ani Island mi tam nic nepřipomíná.

Ódin Café, příjemně a moderno.

Early Bird Espresso - POZOR, jejich capuccino je naprosto nejlepší a nejlahodnější! Je tam teda trochu draho, ale zato jsou stolečky blízko u sebe a tak je tam dobrá šance se dát s někým do řeči.

Early Bird vyhrávající capuccino!

Docela dobrá je taky R Square Café, tradičně na Queen west, tam zase často hraje veselá hudba a jsou tam příjemně rozjetý kavárnice. Když zavíraj, zametají a při tom tančí :).

R-Square!

No, a skvost který jsem objevil teprve před pár týdny je nově otevřený Boxcar Social u Harbourfront centra. Capu boží, výběr z 10 piv z malopivovarů, výběz ze 12 whiskey, nějaký cidery, snídaně, obědy, co si budeš přát! A je to hned vedle brusliště a tím pádem i hned vedle mýo domu :)

Boxcar social a snídaňka

Práce u Architechu, aneb středního kanadskýho software house

Architech, coby můj druhý zaměstnavatel v Kanadě, je středně velká firma (asi tak 80 llidí), po většinou vývojáři, grafici a projekťáci.

Fascinující na ní pro mě byl hlavně jejich kancl. tren se nacházel v Bond street nedaleko od Dundas square, což je v samotným srdci centra a tak 20 minut procházka ode mě z domu na waterfrontu. Ta budova je ale jedna z těch krásnejch starejch, vikrotiánskejch. Takže si tam tak stojí, hned naproti Katedrále svatýho Michala. Architech je tam ve čtvrtém a pátém patře a nahoru se dá buďto stylovým starým výtahem nebo po romaticky vrzajících dřevěných schodech.

Budova hnedka vedle Architechu.

Interiér v Architechu

V interiŕu jsou ponechány cihličky a prastarý dřevěný trámy a strop. Do toho nábytek ze světlého dřeva a zvlášť když tam zasvicuje  z rána slunko a nikdo tam není, má to super atmosféru.

Nejvíc ze všeho ale miluju ty vrzací schody.

K dispozici jsou vždycky mísy s ovocem a mňamkózníma proteinovejma súšama jménem cliff. Velká závislost. V pátek se vždycky ledničky naplní pivínkem a Architech se pěkně rozjede. Když nás to jednoho pátečního večera v kanclu přestane bavit, přesnueme se do Imperial Pub, kterej je hned za rohem a má takový prima ozevlený koberce a sedačky. To se to kamárádí!

Někdy na podzim jsme také měli Architech double double days, čili čtvrtek a pátek, kdy jsme se ze všech projektů sešli v kanceláři v Bond street a pracovali jsme zjišťování nového potenciálního businessu pro Architech. To byla velká zábava, Měl jsem v týmu jednoho super týpka jménem Jesse a dostali jsme za úkol zjistit, s čím se nevíc potýkají restauranty a jak by se dalo omezit jejich plýtvání s jídlem. A tak jsme se vydali na výzvědy do okolí. Vyslechli si kolem deseti restauračních manažerů. Nikdo z nich nevyhazoval přebytky. "Hospody mají marží 6 procent a každej kus vyhozného jídla by šel na vrub marže, takže jedem na optimální množství", osvětlil nám jeden z nich. A tak jsme se zkusili vyptat v supermarketech, Tam už situace byla jiná, vyhazovalo se skoro 20procent produkce. Na základě toho jsme společně postavili business plán a odprezenbtovali ho vyšším šéfíkům. Byla to děsná bžunda!!

Katedrála sv. Michala hned vedle kanclu.

Pak ale nastal listopad a Architech mě nechal jít. Skončil jim projekt na tom ministerstvu a neměli žádnou jinou práci pro business analytika.

Náhled do business analýzy

Pár věcí mě v mojí předposlední kanadský práci dost pobavilo a mohli by přispět k tomu, porozumět, co že to teda v práci dělám, když dělám business analýzu.

Takže jsem měl na starosti zjišťování a implementaci požadavků pro všechny systémy testování Ontarijských řidičů. Napříkald zjistit, jak v současný době funguje řazení testovaných řidičů v DriveTest centru a vymyslet, jak by se to odbavování dalo vymyslet rychleji. Jinej úkol byl popsat jak funguje Block booking pro webovou stránku, na který si ontarijský autoškoly rezervujou místa pro svoje žáčky. Výstupem takového popisu měl být dokument, který si pročtou programátoři a přesně pochopí, jaký je kontext, a co je potřeba se systémem vyrobit.

Vebová stránka testování řidičů v Ontariu, tj. jeden ze systémů nad nímž jsem měl dohled.

Je to děsně zábavná práce! Spousta zjišťování, co uživatelé potřebujou od systému a zákazníci od businessu. Spousta vyzjišťování a vyjednávání o tom, jak má vypadat finální podoba systému nebo procesu.

Jeden z požadavků, který jsem zjišťoval a pak dolaďoval s technickým týmem, byl požadavek na extreme weather conditions. Jsem si říkal sakra, co má blbý počasí společnýho s testováním řidičů?? U nás doma se přece testuje za každýho počasí! Když se do toho ale ponořím hlouběji, pochopím, zač je toho loket. Když je DriveTest centrum třeba nahoře v Timmins (severní Ontario), může být zasypáno sněhem, uzavřeno kvůli bouři nebo mít přerušený dodávky elektřiny kvůli mrazům... No, život je to asi o hodně jinej než v Torontu. Už se těším až budu mít šanci to prozkoumat.

Salsa, oh Salsa!

Cože, to už je březen a já jsem ještě nepublikoval ani řádek o mojí nový vášni, kterou cvičím už od září? Salsa, salsaaaaaaaaaaaaa!

Něco jako tři roky jsem si (a ostatním) sliboval, že si dám nějakej kurz tance. Pak si jednou v září říkám A DOST, konec přemítání a do akce - zaregistroval jsem se u Toronto Dance Salsa. Bylo to $130 za deset lekcí. Připadalo mi to drahý... ale pak jsem zažil první hodinu a byl jsem nesmírně rád, že jsem to udělal.

Vedla nás dáma jménem Lily, asijsky vypadající kanaďanka. Základní krok, odpočítávaný na 1, 2, 3, 5, 6, 7 mi nedělal problém, jen odpočítávat a zapomínat na 4 (protože to je pauza) pro mě byla trochu komplikace.

Pak začali jednoduchý otočky, napravo, nalevo, pohůdka. Zvlášť proto, že vždycky rotovala partnerka a já jsem jen vedl :). Pak se ale přidaly rotace nás obou, bližší držení, rotace obouruč, a už jsem se do toho začal motat. Nejlepší na tom bylo, že se taneční partneři střídali a tak jsem to na každý salse roztočil s min deseti různejmma ženama :).

Nejlepší na tej salse bylo zajímavé, že jakmile jsem tam přišel, úplně zapomněl na všechno ostatní, jako práci a starosti o to, jak mi celá ta moje delší Kanada dopadne. Lovely! Takovou koncentraci jsem zažil snad naposledy v autoškole... jo a na wakeboardingu :)

Žel nemám žádný vobrázky, na to nebyl čas :)

Rattlesnake point s muzikanty

Podzimní barvení bylo v plným proudu a já jsem děsně chtěl vyrazit někam autem do ontarijský přírody, abych konečně zahlédl pozdimní Kanadu. Obepsal jsem po Whatsappu všechny kamarády a nikdo nevypadal, že by jel. Nakonec se ozval Sam, že jede s kamarádama na Rattlesnake point. Tak jsem se optal, jestli se můžu přifařit, a byla to bžunda.

Ontario plný podzimních barviček

Sam je zapálenej muzikant a pracuje jako organizátor zahraničních studentů na jedný z vysokých škol tady v Torontu. Trochu mi to připomene Buddy System. Jeho kamarád Monk s ním hraje v kapele a na konverzaci po cestě je to pořádně znát. Jak dokážou rozeznat a posoudit výkon každýho jednotlivýho muzikanta v každý písničce, to mi přijde fascinující.

Sam, the muzikant.

Rattlesnake point je část vyvýšeniny Niagara Escarpment a poskytuje krásný výhledy na žloutnoucí a červenající se údolíčka kolem. Rattlesnake (překl. chřestýší) point se tak jmenuje podle pověstí, že právě kolem něj se skrývali zběhové/zajatci z anglických průzkumnických lodí, když zakotvili 15 km odtud na břehu Lake Ontario, který je jen o něco málo menší než celá matička česká. A chřestýši se tam prej objevovali až do roku 1950, teď už jsou jen v hutně vnitrozemských provinciích jako je Manitoba a Saskatchewan [seskečůvan].

No, objevování, to já můžu!

Kóřa vyplesklá z výhledu.

Snídaňky a vášeň pro milkshakes

Jednoho dne jsem si řekl, že ta věčná snídaně "muesli, javorovej syrup a mlíko" pomalu stačila. Sem tam jsem to ještě přistřihnul vajíčkama na hniličko.

Uhjuhuuu závislost

Pak mi došlo, že by třeba dobrou a energetickou pochoutkou mohl být milk shake čili míchanej mlíčkovej koktejl. Tak jsem nakoupil nějaký ingredience s nimiž by to mohlo být gut.. mandle, banán, čokoládu, řeckej jogurt, javorovej syrup samo sebou, mražený lesní plody a špenát. Všechno jsem to naházel do tý skleničky ne blender (rozeskávač, rozmixovávač, těžko říct, jak se to jmenuje) a zamíchal. Vznikla z toho taková mňamka! A tak jsem pár týdnu snídal takovouhle laskominu.

Milk shake v plný kráse před zpracováním.

Vždycky, když jsem ji s ranním čajíkem dopil (byl toho mezmála jeden litr), cítil jsem se docela sytě. Hmm, kolik to asi má kalorií? Tak jsem to zkusil nabouchat do nějakýho online kalkulátoru, a vyšel mi 1000 kcal. Solidní ranní drink :)

Milkshake žůžo snídaně.

Halloween v TO a NYC a Jean

Tak. A byl konec října, spadla klec. Toronto si začalo vystrojovat předzahrádky strašidelnýmy motivy a procházet se tak kolem rodinných domečků v Yorkdale a Little Italy bylo děsně zábavný a vzrůšo!!
Jako příklad můžu uvést jednu zahrádku, která se skrývala hned za rohem mojí práce na Dufferin St. Byla uzpůsobená do vzhledu hřbitova se třema hrobečkama, z nichž koukali utržený ruce, nohy.... No masakr :)

Jak jsem se tak na svých toulkách městem motal zase jednou kolem Pape station, šel jsem kolem zahrady, která byla pokrytá dýněmi. Stál u ní formálně oblečený týpek a řekl mi, kup jídlo v plechovce pro bezdomovce a můžeš si za to odnést dýni. Ale tak to zase jo! Skočil jsem so večerky, a za chvíli už jsem si to štrádoval domů s řádnou kulaťoučkou dýní pod paží.

Doma se z ní potom po urputném dlabání stal Jean. Z nějakýho důvodu jsem mu trochu nějak protáhl koutky u huby a tak vypadal spíš smutně než strašidelně. Snad mi to mělo připomenout moje září nebo co. Jinak mu to ale náramně slušelo! Z jeho vnitřku pak byla famózní dýňová polífčička.

Jeane, řekni světu čusíček!

Na samotnýho halloweena jsem se pak vyskytnul na jednom mém leadership víkendů v New Yorku. Když jsem se pak byl projít nočním městem po Manhattanu, všude před bary stály různě strašidelný postavy,  a většina jich byla vážně, ale vážně vyvoněná.

New yorčani na halloweena, škoda že se mi z nich klepala ruka.

V neděli večer jsme pak v NYC zasedli k Charlesovi do auta a vyrazili směrem k rodnému Torontu. Čekalo nás zase něco jako 11 hodin jízdy. Jak to Charles mohl zvládnout s jednou nebo dvěma zastávkama, to nepochopím do smrti. V nečem jsou ti Kanaďani prostě jiný. A tak jsme se v pondělí v 6:50 ocitli v Torontu, já si skočil domu dát sprchu a pak rovnou hopky do práce... A samozřejmě s litrovkou kafe od Tim Hortons, páč to byl porod.

Dánská pekárna v Torontu!!!

Jak jsem se tak vracel z jedné ze svých barevných podzimních procházek kolem Pape station, napadlo mě "Sáákryš, tady v tý východní části Toronta někde byla ta dánská pekárna, kterou jsem si vyhlédl na mapách hned pár dní po svém příjezdu!!! Inu, zahledal jsem... a byl jsem 3 bloky od ní! A jde se!

Dorazil jsem tam, byla krásná, maličká a útulná. Pekařky bohužel neuměly dánsky a o dánsku jen slyšely, ale spousta z jejich produktů m připoměla můj dánskej život! Tak jsem si tam naložil něco, co vypadalo jako moje každodenní extatická snídaně jménem Overskårne... po tváři se mi rozlil úsměv podobný tomu, který jsem měl blahé paměti 2012 v Kodani.

Dánská pekárna ve východním Torontu.

Ale potomjsem ho zahlédl! Bochník chleba, kterej vypadal stejně jako ten českej!!!! Skoro po roce!!! Starej dobrej českej chleba!?!!
"Je žitnej?!" optám se chtivě tý rusovlasý pekařky. "Ano, žitnej." Juuhahahhůůůůůůůůů %&)#(*$)#*$)&#*&^#@*)(^%#(# !!!!!!!!!!!!!!!!

A děti, to byl zážitek!

Mńaminka tolik připomínající českej chleba, že jsem se po ní utlouct mohl!

Kancelář bez okýnek v Severním Torontu

Jeden článek stojí za popsání prostředí práce, kterou jsem měl od července do listopadu. Jak už jsem někde psal, byla to analýza informačních systémů pro ministerstvo dopravy.

Co se mi tam kromě práce samotné líbilo, byla lokalita. Měl jsem to tentokrát už jen 40minut metrem a pak deset minut krásnou procházkou z Yorkdale na Dufferin St.  A tak jsem postupně sledoval, jak letní tmavě zelené barvy listí žloutnout a hnědnou a na podzim si po cestě do práce užíval východ slunce a cestou z práce západ.

Z mých procházek do práce pro ministerstvo dopravy

Do října jsem seděl ve třetím patře s týmem produkčních analytiků. Pak jsem se ale přesunul ke svýmu týmu programátorů (webový tým pro www.drivetest.ca), pro které jsem dělal analýzu. Byla to taková podlouhlá místnost ve druhém patře bez oken. A to mi teda chybělo! A kolegáčkům programátorům taky. Přemýšleli jsme, jak bychom si to tak blíže k vánocům vylepšili... A pak ruchard přišel s nápadem dát si na obří obrazovku co stála u zdi video krbu včetně zvuku! Hahaha, pak už mi chyběla jenom vůně svařáku!

Humber river a lososi

Bylo to v říjnu a já jsem chtěl vyrazit za podzimními barvami. Tak jsem kouknul na mapy a do oka mi padla Humber River, čili řeka obklopující Toronto ze západu, kousek za High Parkem.

Stromečky už se začaly barvit.

K Humber river jsem dorazil časně z rána a hned na začátku ve slepém ramenu jsem uviděl prvního zástupce krásného ontarijského ptactva: Great White Heron (Volavka bílá). Stála si tam tak osaměle uprostřed zátoky a natahovala krk po čemsi, co šustilo v rákosí. To jsem ještě nevěděl, že to, co u Humber river uvidím bude mnohem dobordružnější než "jen" podzimní barvy.

Možná tam ta volavka není úplně viděl, ale tak, aspoň pro představu.

Coural jsem tak kolem řeky, když v tom jsem najednou uviděl jakési obrovské ryby vlnící se proti proudu v řece, která má po extrémně suché sezóně vody jen tak do půli lýtek. Až po rozpovídaní se s jedním z rybářů mi dojde, že rybičky, který tam vidím jsou lososi, který táhnou proti směru řeky se pářit, WOOHOOO!

Docela lososí kousci, lehce pod hladinou.

Tento rok to ale kluci měli hodně složitý. Když jsem došel k jednomu z jezů, na chvíli jsem si tam sednul a pozoroval, co se bude dít. Ty obrovské ryby, jedna za druhou skákali proti jezu ve snaze se dostat o úroveň výš. Z důvodu toho letošního sucha byla ale hladina řeky tuze nízko, a tak 19 ze 20ti pokusů skončilo nedoskočením lososa nad úroveň jezu, který jej pak potupně spláchnul zpátky dolů.

Jez pro lososy k překonání.

Byl to nehezkej pohled, spousta zvlášť těch větších ryb boj s jezem nezvládla a ležela ve vodě smutně břichem vzhůru. Jaký všechny možný dopady asi mají tadyty naše klimatický změny?

Rybička, která tak vysokej jez nezvládla.

Kanadská pracovní nezastavitelnost

Vzpomínám si na to, jak kdyby to bylo včera. Seděl jsem tak u kompu ty první dva měsíce v Kanadě, neměl jsem moc s kým jít na pivko a posílal životopis za životopisem. Za pár měsíců před Kanadou a leden únor v 2016 v Torontu jsem jich mohl poslat tak něco jako 800-1000. A z těch všech se mi do konce února 2016 vyklubaly jen dva pohovory. Tak tragický jsem to nečekal :). No, a tak jsem si dal svojí oblíbenou otázku "Jakou jinou akci bych mohl podniknout abych tu práci dostal a celá moje Kanada nebyla jen drahej špás? A napadlo mě zajít na ontarijské Employment services, že se tam poptám, jak na to. Tam když zjistili, že mi ještě není 30, zapsali mě do programu PAYE, kde jsem pochopil, jak má vypadat kanadský životopis, dostal pár dobrých tipů na pohovory i zprostředkovaný pohovor se Starbucks. TO už bylo na poslední chvíli, protože jsem byl nachystanej se pomalu začít balit na můj dubnový let domů.

Oooo Canada....

No, a tak jsem pokecal se Starbucks manažerem, že mě jako kafe baví a že bych jim mohl vyrábět latté arty na capuccinech. Docela jsme si sedli, on se do Kanady přistěhoval před deseti lety a ještě si pamatoval, jaká je to složitost v nový zemi bez známíků. V mezičase jsem díky novému resumé dostal pozvánky na tři další pohovory, a tak jsem si to šel vyzkoušet. Než se mi za pár dní Starbucks ozvali s detaily nástupu na pozici kavárníka, dostal jsem práci  jako business analytik v bance (CIBC). A to mě nadchlo a podpořilo!

Zatímco jsem vrkal pro CIBC, odešel mi notebook a telefon. Já měl ale z hovorů s manažerkou v CIBC pocit, že mám stabilní práci v kanadský bance, a tak jsem si koupil solidní (a drahou) novou výbavu.

Bylo to tak tři dny před koncem mojí CIBC smlouvy v červnu 2016 a manažerka mi řekla, že se prodlužovat nebude. No to snad ne, zase dluhy a nekonečný posílání životopisů...? začalo mi hrát v hlavě. Připomněl, že jsem si slíbil zůstat v Kanadě aspoň ten rok, když a tak šup šup... hromady konverzací, desítky upravených cvček, zaplacený linkedin premium a všechno možný, co mě napadlo. Svojí landmark koučce jsem totiž deklaroval, že novou práci budu mít do 21.7. (takže do 3 týdnů). Když jsem to přisliboval, přišlo mi to nemožný. Ale ona říkala "jen ber akci za akcí a uvidíš, co jsi řekl, že bude, bude." A tak jsem byl 20.7. na pohovoru u Architechu a docela šel dobře od ruky. Ta HR dáma mi na konci povídá, že mi dají vědět do pár dnů. Na to jsem řekl, že jsem přislíbil, že budu mít novou nabídku práce do 21.7. a jestli by mi nemohla zítra ráno aspoň říct aspoň jak to vypadá, abych si kdyžtak ozval starbucks.... Ona se pousmála a řekla, že uvidí, co pro to bude moci udělat. 21.7. ráno dostanu pracovní nabídku, woohoo! Magic!

Když jsem byl u Architechu asi tak měsíc, začali mě přetahovat chlápci s z Burnie group, že bych se jim hodil na Robotic Process Automation project. Tak jsem se s nima dohodl, nachystal výpověď pro Architech (ti mi totiž dali smlouvu jen na 3 měsíce) a šel jsem jí předat svému manažerovi. Ten se v cuku letu zeptal, jestli bych zvažoval setrvání, když mi srovnají podmínky. Tak jsem řekl že jo. Během dvou dnů jsem dostal od Architechu permanentní nabídku a zvýšený plat o pár tisíc ročních dolarů... Zůstal jsem.

V mezičase mi Jája řekla pápá, takže jsem si řekl, že v Kanadě budu objevovat o něco dýl, než jsem původně plánoval, a začal jsem řešit trvalý pobyt. Ten se bohužel zasekl na tom, že VŠE musela osobně poslat moje výpisy za studium, a to se táhlo a táhlo.

Architechu v listopadu skončil můj projekt na ministerstvu dopravy, a protože neměli žádný další projekt pro business analytika, dali mi výpověď. To byl konec listopadu. Tak, Kořko, a teď sežeň pracovní nabídku do tý doby než pojedeš na Vánoce domů, to je zase dobrodružství. Spustil jsem teda starou známou masivní akci s kontaktováním všech mých kanadských kamarádů známých s prosbou o doporučení a s cca 100 rozeslanými životopisy.

Už se mi pákrát zdálo, že se mi nad kanadou stáhla mračna.

Jedno z doporučení nakonec zafungovalo, a někdy v první polovině prosince si mě pozvala na pohovor Scotiabank. Ráno před pohovorem jsem si řekl, že dneska budu uvolněnej a a sám sebou, a tak jsem na pohovoru zabodoval a dostal jsem permanentní nabídku na senior business analytika. Ňuuuůůůů.

Pak přišel začátek ledna. Já jsem stál na imigračním na torontoským letišti a zjišťoval, že mi jen tak pro nic za nic pracovní povolení nedají, že prej musí zažádat zaměstnavatel. Tak to hlásím následující den bance a ta na to, že to oni zařizovat nemohou a že musím sám. Pak si voláme ještě několikrát a dohadujeme se, jestli teda oni musí dokazovat, že neexistuje žádnej kanaďan, a že to dělat nebudou. Následně jsem si nastudoval a zažádal si o všechny možný i nemožný typy pracovního povolení, třeba nějaký vyjde. Teprve potom zjistím, že jediný typ povolení - Young proffessionals - nepotřebuje ten denementní důkaz o neexistujícím kanaďanovi (LMIA), a svitne mi naděje. S bankou to teda dojednám a domluvím, zažádám si o nový pracovní povolení. Po žádosti obdržím informaci, že teď budu čekat osm týdnů na schválení toho povolení. Do té doby tu nesmím pracovat. Zároveň mi tehdy končí moje původní pracovní povolení a žádanka o status návštěvníka má 50% šanci na zamítnutí. V takovém případě bych Kanadu musel opustit do druhého dne. A tak jsem 18.1. si řekl DOST, zabalil krabice a kufry a odjel si na povolení počkat do CZ za rodinou a kamarádama.

Povolení jsem nakonec dostala na konci února 2017 jsem naskočil do Scotiabank na analýzu systémů pro kapitálový trhy. Woohoo, party!

A tématicky na závěr vlajky Kanady a Nova Scotia, když už jsem teda v Bank of Nova Scotia.

Ročenka 2016 zpožděná a docela kanadská

Ve 2016 se toho stalo tolik! Tak tady to máte. Dlouhý a v obrázcích.

Můj pracovní stůl na hráče nachystaný na 2016 dobrodružství

Novoroční výlet v Rokytnici se Zůzou a spol.

V předvečer odjezdu.

Přivítání v Torontu po 15 hodinách letů.

Večerní výhled od mých prvních hostitelů, díky Honzo a Lucko.

Pak jsem se přestěhoval do airbnb na dva týdny k Maně, a tam mi svitlo jak chci v Torontu bydlet.

A tohle už je můj dlouhodobej byteček, 22. patro u jezera Ontario.

Výhled z okna dlouhodobého bytečku.

Nekonečný si zvykání na kanadskou překapávanou kávu, double double

Kanadská specialitka jménem Poutine! Ve Smoke's poutinerie

A bruslení v Torontu nebylo nikdy dost!

A když bude sníh, tak si na něj uzpůsobíme kolo!

Nejfrekventovanější obyvatel Toronta.

Moje první práce - analýza prodeje drahých kovů v CIBC Scarborough

Po sto letech zase vidím Craiga u jeho maminky v Hamiltonu.

Mezi meetupy, které jsem navštěvoval patřil i coffee enthusiasts meetup!

V Torontu je taky několik výrazných stop po Inuitech. Třeba muzeum Inuitské kultury

Vánoce jako za starých časů na Torontských ostrovech.

Canadian goose - symbol Kanady.

Místo podle kterého se Toronto jmenuje Toronto, čili "Tam, kde stromy rostou ve vodě" v řeči indiánů.

Jája na výletě v Kanadě. Co to sakra je s tím foťákem??

Teskně hučííííí niagááára, teskně hučí, do noci...

St. Patricks day a ta část průvodu, která nesla vlajky všech kanadských provincií.

S Jájou šťastní po děsně studeném 5k běhu v TO.

Ripleyho akvárium a žralůůůček

Výhled na město ze CN Tower.

Inukshuk - inuitský symbol míru a vyznačovač cesty.

A pak mi na jaře shořel pevný disk u kompu. To bylo za draho.

Festival indiánské (First nations) kultury v TO.

Průvod na výročí Sikhů v TO.

Konečně v dubnu se Ontario začalo zelenat.

Kousek od domu jsem měl Air Canada centre, hlavní to Basketbalovou halu v Kanadě.,

Starý znak Toronta: Diversity our strenght.

Přes léto jsem pak nezahálel, a poctivě trénoval Air Rally na wake.

Ve volných chvílích jsem taky dobrovolničil, například s Deyon v Reggae Lane.

Co jsem si ale zamiloval byl Ice Capp od Tim Hortons. Naprosto zamiloval.

Oslavy Canada Day s ohňostrojem nad jezerem, to zrcadlení bylo super!

A pak byl červenec, a to už jsme s Jájou byli na Kubě. Tohle je myslím Mahagon bar.

To bylo zážitků, že je deníček skoro neunesl!

Večerní výhled na Havanu.

Bolestivé prozkoumávání Viňales.

Farmář na doutníkové plantáži.

Mojito u Karibiku :)

Náš taxi do Trinidadu.

Závislost... mangovej džus!

Tehdy ještě happy brzdej Fidel.

Salsový kapely na každým kroku!

Jájou vytoužený setkání.

Mastodontní vzpomínka na Che Guevaru, osvoboditele v Santa Clara, Cuba.

Pláž pro místní v Caibarién, Cuba.

Pláž pro turisty nedaleko Caribarién, Cuba.

Prodavač doutníků v Remediosu, Cuba.

Je libo cestovat kubánskou hromadnou dopravou za levno?

Bouřkový mraky, ty zbožňbuju!

Rozloučení s Jájou v Havaně, tehdá ještě nevím, že poslední.

University of Western Ontario, London, ON, Canada.

Západ slunce v Grand Bend u Huronského jezera, kde Craig trávil svoje dětství,

Výstava faces a obličeje holek z potomstva různých národností v Kanadě, každá se svojí vlajkou. Překrása.

Caribana, čili karibský karneval, na němž se ukáží všechny ženy od Kuby po Trinidad and Tobago,

Cestování s rodinou po rybářských vesničkách Nova Scotia, Canada

Koupání v kanadském Atlantiku bylo sem tam trochu svěží.

Moji miláčci u snídaně :)

A vlnám na Cape Breton jsme neodolali.

Nova Scotia jak vystřižená z knížky!

Byl to dosti romatickej road trip (NS, Canada)

Moje nejdraží na pozorování velryb, zatímco já zvracím v podpalubí :)

Zkameněliny v místě s největším odlivem na světě - Joggins, NS, Canada.

Mít je s sebou v Kanadě, to bylo štěstí k nepopsání

Kormorán chocholatý, jako jediný pták, jemuž promokne peří, a tak se po každým kopání takhle suší.

Před odjezdem našich ještě kajakové dobrodružství kolem Toronta.

Na podzím pár výletů s organizovaným kanadským kempováním...

Moje druhá kanadská práce - analýza testování řidičů v Ontariu.

Vraky lodí v Huronském jezeře.

Scarborough Cliffs, hodinku vlakem od Toronta

Můj první New York a setkání se Štěpánem a Týnkou! Yiuuuippuiiiiee!

List kterej se mi na mých 30tinách snaží ukázat, že mi začíná podzím.

Jak se obloha začeřila po rozchodovým telefonátu s Jájou

Výlety po podzimních barvách Ontaria s mojí komunitkou.

Toronto Waterfront Halfmarathon

Jean, můj letošní helloweenský kamarád, který výšel spíš smutně než strašidelně.

Objev nedostižných snídaní - milk shakes!

Měsíc jedné z těch nocí, kdy byl nejblíže Zemi a byl tak neskutečně jasnej!

Ta krásná torontská silueta...

Pořádná snídaně po stoletém návyku snídat muesli s mlíkem :)

Návštěva NHL při souboji Maple Leafs s Minessotou, GO LEAFS GO!

Jak mi zase začalo kavárenské povalečství, když jsem v listopadu přišel o práci u Architechu.

Pokus vyrobit snad jediný glogg (dánský svařák) v Torontu

Láskyplný přivítání po roce doma v Čimicích!

Vítací návštěva nonstopu po 10 letech :)

A maminčino vyvařování skoro jako od babočky!

Kamarády mezi Vánocema zanedbávat nebudu! (Iva a Daneček)

Náš domácí hlídač (Chinook) v pokročilém věku, ale roztomilej!

A zpátky v Praze jsem ze všech těch skvostů vyplesklej jak turista!

Přednovoroční výlet na Děčínský Sněžník a maminkou a Baruškou.

Sem tam nějaká ta rumová dobrůtka.

Silvestr u Tominojc v novým bytečku na Žižkově pod Vítkovem.

A ať se vám daří.