Krásný Toronto a snad brighter future

Čas mi tady mezi jezery začal neskutečně letět, pohovory, shořelej disk, odešlá nabíječka na telefon oujé!

Poladil jsem životopis s lidma z Employment centra a vzniklo z něj něco úplně jinýho, než co intenetový zdroje označovaly jako Canadian Resumé. Dozvěděl jsem se, že v nabíracích procesech jsou zakomponovaný automatizovaný systémy na hledání klíčových slov v životopisech. A pokud tam ty slova nejsou, tak cvčko neprojde ani prvním krokem. Takhle teda skončila naprostá většina těch, co jsem posílal ještě z Prahy. Od té doby, co mám Canadian resumé a edituju ho podle každý pozice, se mi už pár firem ozvalo.

Zatím jsem si vyzkoušel tři pohovory. Dva do consultingu (procesního a IT) a jeden na business analýzu do banky. Všechny šly docela dobře, přišlo mi. Na jednom mi ale slušně zatopili s behaviorálními otázkami typu "Já jsem zákazník, co si jako dodavatele grafickýho designu vybral firmu, se kterou máme ty nejhorší zkušenosti. Vybral si ji proto, že v ní pracuje jeho sestra. Jak bys ho přesvědčil, aby to přehodnotil?" Tak to jsem se věru docela zapotil. Mají se ozvat někdy příští týden, tak si držím palce.


Jinak si tak nějak nepravidelně plavu, běhám a už jen občas navštívím nějakou tu kavárnu :). Co ovšem nezanedbávám je poznávání nových lidí a  poznávací procházky po městě. Tak se mi naskytlo několik žůžových momentů. Víc řeknou obrázky.

Západy slunce u jezera, to prostě žeru!

Toronto má dvě sluníčka, postupně hledám místo, kde budou aspoň tři :)

A takhle to vypadá, když tu trochu napadne sníh :)

Hodně času teď věnuju poznávání lidí, a tak se dostávám i na zajímavý místa, události a témata. Jedna taková událost byl festival ledového sochařství přiléhající ke známé ulici Bloor. Jak krásný ty sochy z ledu byly! Nic tak skvostnýho jsem ještě neviděl! Zaujalo mě hodně věcí - medvěd, Eifellovka, řetěz (viz obrázek níže)... ale hlavně taky vyřezanej svět uprostřed s Grónskem. To je zase znamení, že bych se tam měl jet podívat!

Ukázka z ledového festivalu - řetěz.

Eifellovka, skoro v životní velikosti.

Grónsko uprostřed!

Toronto trhá rekordy...

Teď jsem se pár dní odmlčel, protože mi chcípnul počítač, resp. disk v počítači pro ty více zasvěcené. Dokud jsem nevěděl, že je problém v disku, pokoušel jsem se o opravu sám, ale marně. A tak šel kompík k panu doktorovi. Ten mu vyměnil disk, znova mi nainstaloval všechny potřebnosti, a já jsem pak byl o $200 lehčí.

Málem jsem se u toho vzteknul.

Jak jsem před časem psal, Toronto pokořilo teplotní rekord na nejteplejší únorový den v historii - 3.2., 15.5°C... A na další rekord sem nemusel dlouho čekat. V sobotu 13.2. padl rekord na nejstudenější únorový den od roku 1971, a sice -22 °C, pocitově -37°C. Nikdy jsem na pocitové teploty nevěřil, ale když mi při -22°C fouknul 42km/h větřík přímo do xichtu, chlupy v nose mi namrzly za necelou minutu, To teda věru nebylo na dlouhý procházky.

I jezírko to vzdalo, a do druhýho dne z většiny znovu zamrzlo.

A mráz krásně kreslil po výlohách

Taky jsem se poslední dobou začal zapojovat do nejrůznějšího programu a setkávat se s lidma podle meetup.com. Meetup.com je stránka, která sdružuje lidi, který se chtějí potkávat s ostatníma, který zatím neznaj. A to sem celej já! Díky Meetupu už jsem s pár Kanaďankama byl na véče, ale taky s partou veselejch mlaďochů v prolejzacím centru, na drama festivalu University of Toronto (UofT) nebo na přednášce o pavoučí sexuální selekci. Tak si ještě neodpustím pár poznámek o tomhle programu :).

Jedna z fakult UofT, no nedejchá záhadně překrásně?

Drama festival na UofT byl festival divadelních her, který napsali, zrežírovali a sami si zahráli studenti. Hrálo se v Hart House Theatre mezi překrásnými budovami Torontské univerzity (tam, bych tak chtěl studovat!) Viděl jsem dvě hry - Pan's Theatre a Transition.

Hart House Theatre, už po představení.

Pan's Theatre byla hra o tom, jak by to asi vypadalo(popř. vypadá), kdyby jsme tak, jak si tady žijeme, byli jenom postavičkami na divadelní scéně, kterou potají řídí a poopravuje Pan (řecký bůh lesů, lovců a pastýřů). A jak by pak vypadaly naše rozzlobený emoce, když by se objevil mezi námi na scéně a o tom, že náš život je jenom jeho divadlo, se s námi dal do řeči. Hezký pro zasmání a představy.

Transition - vyprávění o tom, jakými nepochopeními a nesouhlasy se musí prokousávat transsexuál. Hlavní postava Victor (původně žena Victoria, teď už hormonálně přetvořená na muže) si tak svojí změnu identity hájí před vlastní rodinou a sám před sebou. Bylo to pro mě hodně vzdělávací, a to zvlášť proto, že jsem takovýho jedince viděl ten samý den na recepci v prolézacím centru - vlasy a obličej měl jako žena, ale mužský hlas a mužskou postava. Toronto je prostě tak fantasticky tolerantní k menšinám!

Před přednáškou o pavoucích se všichni postavili a zazpívali si kanadskou hymnu, to bylo krásný! Taky už jí docela umím.

V tomhle momentě už se zase všichni posadili :))

Přednáška samotná pak byla dech beroucí. Zaměřovala se na western black widow (po česku černá vdova nebo snovačka kalichová), ale i o pavoucích obecně. Tak jen ochutnávka z toho, co jsem se pochytal (doupustím se tu asi značných zjednodušení).

Přednáška o pavoucích a jejich sexuální selekci. Mě to vzdělávání tak baví!

Pavouci skoro nevidí, a tak komunikují vibracemi pavučin a vypouštěním feromonů. U pavouků se občas stane, že samička samečka sežere místo aby se s ním spářila. To když je prostě hladová. Ty kluci pavoučí to opravdu nemaj lehký, jednak se jí vloudit a jednak se ještě nenechat sežrat :))).
Sameček zase o samičce pozná všechno možný už při prvním doteku její pavučiny (jak je stará, jestli je už oplodněná a hlavně, jestli je hladová). V rámci námluv má sameček představující tanec, kterým rozkmitá samiččinu pavučinu a tím jí předává informace o sobě.
Existují také peacock spiders, teda takoví, kteří mají pro svoje námluvy uzpůsobený barevný zadeček, který umějí roztáhnout na způsob pavího ocasu. Vřele doporučuju se podívat na následující video, to snad zbaví arachnofobie každýho :)))
https://www.youtube.com/watch?v=ldCzmH_Fjvk

Tak zas někdy :)

Zařizování hnízda na Queens Quay & York

Byteček na Waterfrontu je takovej polo zařízenej, takže jsem udělal návštěvu IKEA, abych pokouknul po lampičce, skříňce, nožích, atp. atd. Přijel jsem tam nějak uprostřed dne, vyhládlej od snídaně, a tak jsem si vzpomněl, že mi kdysi kdosi doporučoval ty jejich masový koule... a taxem si je dal.... No fuj! To už nikdy neudělám! Ještě že jsem to mohl zapít free-refill sladkodrinkem typu mountain dew  :)

A pak už nákupík. Představoval jsem si, že to bude pohodička jako v Dánsku - že jednoduchou poličku koupím třeba za $20 a se vším se vejdu třeba do $70. Tak to ani náhodou, protože nejlevnější polička je za $70, tralalaa, a taxem zatím bez poličky a rozmejšlím :) Každopádně žárovky, nože, prkýnko a utěrky už mám, jen s nima tam zahučelo 100$ :)

A je to tu po letech znova, focení štítků do IKEA skladu jako před lety v Kodani.

Druhý kolo byl nákup drogerie na uklízení a čištění koupelny a trouby. Nakupoval jsem to v supermarketu Loblaws, necelý 1km od bytečku. Protože tam ale měli všechno, a já nemiluju nakupování, vzal jsem to najednou i s dlouhodobějšími potravinami. Některé z nich byly ve správným rodinným balení (900g cherry rajčátek, 750g nutelly..), a tak nákup nakonec vyšel na 12 tašek a asi tak 30 kg :))). Tak jsem ho zkusil odtáhnout, ale po 200 metrech, obloženej ják vánoční stromeček, jsem zaúpěl a nastoupil na TTC/socku :), oh maj :]

Některý porce jsou prostě TROCHU větší (900g cherry rajčat)

Život na Waterfrontu

Takže teď žiju v přístavu. Každý ráno se koukám na modrající se hladinu Lake Ontario před Olympic Island, jedním z torontských ostrůvků.

Výhled z okna obýváku za ranního sluníčka.

Přes den, když se sluníčko posouvá přes obzor nad jezerem hází různé odrazy a stíny na lodě, ptáky, parky, mrakodrapy, a tak kdykoliv přes den vyjdu ven (a za jakýmkoliv cílem), nedá mi to a jdu se podívat až k vodě.

Takhle to vypadá kousek od vchodu.

Okolní domečky navečer.

Vidíš to slunce odrážející se v proti mrakodrapu?
Jak se to mohlo stát, když je slunce zasloupem?
Aneb takhle se vždycky světlo odráží napříč městem.

Západ za mohutnějšího větru.
Na ozboru malting  silo.

Jak je to krásný, žít tak blízko u vody:)

Kdykoliv se děje něco po centru, mám to v docházkový vzdálenosti, a to věru, věru není zlý.

Dneska padnul teplotní rekord. Byl nejteplejší únorový den od roku 1991, a to 14°C. Kanaďani se svlíkli do košil, já jsem jen odebral svetr :).

Včera jsem nějak nestihl večeři, a tak jsem si kolem devátý večer skočil na 6-inch bagetku ze Subway a následně pro kafe do Tim Hortons (překapávačku s dvojitým mlíkem a dvojitým cukrem). Ze subway to byla báječná pálivá bageta s roast beefem a k tomu jsem dostal dvě cookies jako pozornost podniku. To se bude ke kafi celkem hodit :). Když pak přijdu do Tim Hortons, zamlžej se mi brejle a holka za barem mi po rozesmátým "Hi there" nabídne chápavej utírací ubrousek. Dáme bezva entusiastickej small talk a nakonec mi ještě "ke kávičce" přihodí štrůdl, aby "kávička" nebyla osamocená. Já ty kanadský zvyky prostě žeru :))

Objevování v Torontu - The PATH a pohyb po městě

Už dlouho před svým odjezdem jsem se doslechl o podzemní pěší/nákupní zóně The PATH. Všichni na ní skládali básně a pěli chvalozpěvy - jak se z ní dá dostat přes celý město, jak je jí skoro 30 km, jak se tam dá všechno nakoupit a v zimě zahřát...

Inu, řekl jsem si jednou z večera, že půjdu objevovat, a vydal jsem se směrem k Union station, kde měl být taky vchod do PATH. Union station je centrální stanice metra, autobusový a vlakový nádraží v jednom. Zrovna je v rekonstrukci, a to orientaci taky právě nepřidá. A tak jsem napoprvé ani nenašel vlez :))).

Druhej pokus už jsem vchod za mnohačetných dotazů našel, tak super! Plánoval jsem skrz ní dojít až k radnici. Pečlivě jsem koukal po cedulkách PATH a šel si jednoznačně za cílem. Problém byl v tom, že jsem v tom podzemí zvolil směr západ. Radnice byla směr sever. Když jsem teda došel k Rogers centru a CN tower, nestačil jsem se divit, jakto, že tudy už PATH nepokračuje. No nic, odpochodoval jsem si to celý zpátky, a ten den už jsem neměl sílu dál objevovat.

Druhý pokus - červenou jsem chtěl jít, modrou jsem ve skutečnosti šel.

A pak se mi to jednou podařilo - projít celou dlouhou PATH, sice ze severu na jih, ale aspoň jsem objevil, kde na tom jihu je správný vlez :)). Bylo to asi tak 2.5 km. Ten prostor je nacpanej obchodama, žrádelnama a vším nasvíceným, jak v ukázkovým nakupním centru. V takovejch -5°C stupních s větrem 10m/s se to ale vážně hodí.

První úspěšný, ač trochu krkolomný průchod, ze severu směrem Waterfront

Obecně pohybovat se po Torontu se člověk učí postupně. Rovnoběžný a kolmý ulice jsou sice snažší na orientaci, protože vždycky míjíš ulice ve stejným pořadí a dokud z tý svojí neuhneš, sama od sebe i neskončí :). Trochu horší je, že na každým rohu je semafor, a když chytneš červenou vlnu, může to celou procházku, popř. běh pořádně protáhnout. A taxem se naučil na každým rohu chodit jenom směrem, ve kterým to zrovna jde, Tzn. je tam zelená, popř. zrovna nejedou žádný auta. to sice udělá možná oklikovou trasu, ale v chladu je lepší zbytečně nezastavovat :))

Mám kde bydlet! Tamtorontotramto!

Tak. Jsem přestěhován. Můj standard klesl o tři patra, tedy do dvaadvacátýho. Krásnej byteček s plovoucí podlahou, mám svojí soukromou koupelničku a maličkej pokojík ve vnitřní části bytu, takže bez oken. Zato z obýváku je to báječnej výhled, a to na Lake Ontario, cca kilometr od letiště Billy Bishop. Takže už nekoukám na to, jak letadlíčka vzlítají, ale jak postupně snižují na přistání. Není to špatný ani tak :)). Spolubydla je tak nějak věkově srovnaná se mnou a pochází z Jordánu. Jo, a těch $1000 za každej měsíc už jsem oplakal.

Novej domeček.

Novej byteček.

A novej výhled z okna :)

Stěhování bylo docela v pohodě. Všechno jsem narval do Jájina kufru a zbyla mi jen poloprázdná krosna. To je teď takřka celej můj majetek, docela svoboda ;). Takže ten obr kufr i krosničku jsem odvlek pomocí TTC streetcar (Toronto Transit Commission, tedy torontská PIDka). Za $3 mě vezla stará tramvaj, ve který se signál na vystoupení dává zataháním za provázek, no super :)

Práce zatím žádná, tak jsem si dneska zašel do personálky a popovídal o překopání resumé. Uvidíme, jestli to k něčemu bude, nou streeess :))

Jak jsem teď měl pár nespěchacích přesouvání, trochu jsem si za sluníčka cournul podél přístavu, a to bylo teda krásný... Sluníčko se odráželo od mrakodrapů do jezera a z jezera na mě a to ligotání bych vydržel sledovat do vypálení očí :). Moje Kanada mě baví :)

Radost ze sluníčka na jezeře Ontario.

Toronto - Distillery district

A  jak tak zkouším nový a nový kavárny, dneska jsem vyrazil do Distillery district. Je to čtvrť na východní straně na dostřel od jezera, ve který do roku 1953 byla palírna whiskey (Gooderham and Worts Ltd.). Je tam krásně - veliký cihlový haly, starý Dodge a hlavně (!) taky překrásnej cihlovej chodník. Ten tomu dodával jen tu nejjemnější nejkrásnější atmosféru.

Cihlovaný chodníček.

Distillery District

Distillery district

Distillery district

Krásnej starej Dodge, do kterýho jsem se zamiloval.

Měl jsem v plánu tam zaplout do Balzac's, ale jak už to tak u dobrejch kaváren bývá, nebyla tam k dispozici ani židlička. A tak jsem popojel ještě kousek na severo-východ do King Street West, kdež jsem věděl o seversky se jmenující kavárně Odin café. Islandskýho v ní nebylo nic ani náznakem, ale capuccino a pekanovej koláč měli senzační!

Balzac's Distillery District, pěkná, že?

A dobrůtka ze seversko-kanadského Café Ódin.