Salsa, oh Salsa!

Cože, to už je březen a já jsem ještě nepublikoval ani řádek o mojí nový vášni, kterou cvičím už od září? Salsa, salsaaaaaaaaaaaaa!

Něco jako tři roky jsem si (a ostatním) sliboval, že si dám nějakej kurz tance. Pak si jednou v září říkám A DOST, konec přemítání a do akce - zaregistroval jsem se u Toronto Dance Salsa. Bylo to $130 za deset lekcí. Připadalo mi to drahý... ale pak jsem zažil první hodinu a byl jsem nesmírně rád, že jsem to udělal.

Vedla nás dáma jménem Lily, asijsky vypadající kanaďanka. Základní krok, odpočítávaný na 1, 2, 3, 5, 6, 7 mi nedělal problém, jen odpočítávat a zapomínat na 4 (protože to je pauza) pro mě byla trochu komplikace.

Pak začali jednoduchý otočky, napravo, nalevo, pohůdka. Zvlášť proto, že vždycky rotovala partnerka a já jsem jen vedl :). Pak se ale přidaly rotace nás obou, bližší držení, rotace obouruč, a už jsem se do toho začal motat. Nejlepší na tom bylo, že se taneční partneři střídali a tak jsem to na každý salse roztočil s min deseti různejmma ženama :).

Nejlepší na tej salse bylo zajímavé, že jakmile jsem tam přišel, úplně zapomněl na všechno ostatní, jako práci a starosti o to, jak mi celá ta moje delší Kanada dopadne. Lovely! Takovou koncentraci jsem zažil snad naposledy v autoškole... jo a na wakeboardingu :)

Žel nemám žádný vobrázky, na to nebyl čas :)

Rattlesnake point s muzikanty

Podzimní barvení bylo v plným proudu a já jsem děsně chtěl vyrazit někam autem do ontarijský přírody, abych konečně zahlédl pozdimní Kanadu. Obepsal jsem po Whatsappu všechny kamarády a nikdo nevypadal, že by jel. Nakonec se ozval Sam, že jede s kamarádama na Rattlesnake point. Tak jsem se optal, jestli se můžu přifařit, a byla to bžunda.

Ontario plný podzimních barviček

Sam je zapálenej muzikant a pracuje jako organizátor zahraničních studentů na jedný z vysokých škol tady v Torontu. Trochu mi to připomene Buddy System. Jeho kamarád Monk s ním hraje v kapele a na konverzaci po cestě je to pořádně znát. Jak dokážou rozeznat a posoudit výkon každýho jednotlivýho muzikanta v každý písničce, to mi přijde fascinující.

Sam, the muzikant.

Rattlesnake point je část vyvýšeniny Niagara Escarpment a poskytuje krásný výhledy na žloutnoucí a červenající se údolíčka kolem. Rattlesnake (překl. chřestýší) point se tak jmenuje podle pověstí, že právě kolem něj se skrývali zběhové/zajatci z anglických průzkumnických lodí, když zakotvili 15 km odtud na břehu Lake Ontario, který je jen o něco málo menší než celá matička česká. A chřestýši se tam prej objevovali až do roku 1950, teď už jsou jen v hutně vnitrozemských provinciích jako je Manitoba a Saskatchewan [seskečůvan].

No, objevování, to já můžu!

Kóřa vyplesklá z výhledu.

Snídaňky a vášeň pro milkshakes

Jednoho dne jsem si řekl, že ta věčná snídaně "muesli, javorovej syrup a mlíko" pomalu stačila. Sem tam jsem to ještě přistřihnul vajíčkama na hniličko.

Uhjuhuuu závislost

Pak mi došlo, že by třeba dobrou a energetickou pochoutkou mohl být milk shake čili míchanej mlíčkovej koktejl. Tak jsem nakoupil nějaký ingredience s nimiž by to mohlo být gut.. mandle, banán, čokoládu, řeckej jogurt, javorovej syrup samo sebou, mražený lesní plody a špenát. Všechno jsem to naházel do tý skleničky ne blender (rozeskávač, rozmixovávač, těžko říct, jak se to jmenuje) a zamíchal. Vznikla z toho taková mňamka! A tak jsem pár týdnu snídal takovouhle laskominu.

Milk shake v plný kráse před zpracováním.

Vždycky, když jsem ji s ranním čajíkem dopil (byl toho mezmála jeden litr), cítil jsem se docela sytě. Hmm, kolik to asi má kalorií? Tak jsem to zkusil nabouchat do nějakýho online kalkulátoru, a vyšel mi 1000 kcal. Solidní ranní drink :)

Milkshake žůžo snídaně.

Halloween v TO a NYC a Jean

Tak. A byl konec října, spadla klec. Toronto si začalo vystrojovat předzahrádky strašidelnýmy motivy a procházet se tak kolem rodinných domečků v Yorkdale a Little Italy bylo děsně zábavný a vzrůšo!!
Jako příklad můžu uvést jednu zahrádku, která se skrývala hned za rohem mojí práce na Dufferin St. Byla uzpůsobená do vzhledu hřbitova se třema hrobečkama, z nichž koukali utržený ruce, nohy.... No masakr :)

Jak jsem se tak na svých toulkách městem motal zase jednou kolem Pape station, šel jsem kolem zahrady, která byla pokrytá dýněmi. Stál u ní formálně oblečený týpek a řekl mi, kup jídlo v plechovce pro bezdomovce a můžeš si za to odnést dýni. Ale tak to zase jo! Skočil jsem so večerky, a za chvíli už jsem si to štrádoval domů s řádnou kulaťoučkou dýní pod paží.

Doma se z ní potom po urputném dlabání stal Jean. Z nějakýho důvodu jsem mu trochu nějak protáhl koutky u huby a tak vypadal spíš smutně než strašidelně. Snad mi to mělo připomenout moje září nebo co. Jinak mu to ale náramně slušelo! Z jeho vnitřku pak byla famózní dýňová polífčička.

Jeane, řekni světu čusíček!

Na samotnýho halloweena jsem se pak vyskytnul na jednom mém leadership víkendů v New Yorku. Když jsem se pak byl projít nočním městem po Manhattanu, všude před bary stály různě strašidelný postavy,  a většina jich byla vážně, ale vážně vyvoněná.

New yorčani na halloweena, škoda že se mi z nich klepala ruka.

V neděli večer jsme pak v NYC zasedli k Charlesovi do auta a vyrazili směrem k rodnému Torontu. Čekalo nás zase něco jako 11 hodin jízdy. Jak to Charles mohl zvládnout s jednou nebo dvěma zastávkama, to nepochopím do smrti. V nečem jsou ti Kanaďani prostě jiný. A tak jsme se v pondělí v 6:50 ocitli v Torontu, já si skočil domu dát sprchu a pak rovnou hopky do práce... A samozřejmě s litrovkou kafe od Tim Hortons, páč to byl porod.

Dánská pekárna v Torontu!!!

Jak jsem se tak vracel z jedné ze svých barevných podzimních procházek kolem Pape station, napadlo mě "Sáákryš, tady v tý východní části Toronta někde byla ta dánská pekárna, kterou jsem si vyhlédl na mapách hned pár dní po svém příjezdu!!! Inu, zahledal jsem... a byl jsem 3 bloky od ní! A jde se!

Dorazil jsem tam, byla krásná, maličká a útulná. Pekařky bohužel neuměly dánsky a o dánsku jen slyšely, ale spousta z jejich produktů m připoměla můj dánskej život! Tak jsem si tam naložil něco, co vypadalo jako moje každodenní extatická snídaně jménem Overskårne... po tváři se mi rozlil úsměv podobný tomu, který jsem měl blahé paměti 2012 v Kodani.

Dánská pekárna ve východním Torontu.

Ale potomjsem ho zahlédl! Bochník chleba, kterej vypadal stejně jako ten českej!!!! Skoro po roce!!! Starej dobrej českej chleba!?!!
"Je žitnej?!" optám se chtivě tý rusovlasý pekařky. "Ano, žitnej." Juuhahahhůůůůůůůůů %&)#(*$)#*$)&#*&^#@*)(^%#(# !!!!!!!!!!!!!!!!

A děti, to byl zážitek!

Mńaminka tolik připomínající českej chleba, že jsem se po ní utlouct mohl!

Kancelář bez okýnek v Severním Torontu

Jeden článek stojí za popsání prostředí práce, kterou jsem měl od července do listopadu. Jak už jsem někde psal, byla to analýza informačních systémů pro ministerstvo dopravy.

Co se mi tam kromě práce samotné líbilo, byla lokalita. Měl jsem to tentokrát už jen 40minut metrem a pak deset minut krásnou procházkou z Yorkdale na Dufferin St.  A tak jsem postupně sledoval, jak letní tmavě zelené barvy listí žloutnout a hnědnou a na podzim si po cestě do práce užíval východ slunce a cestou z práce západ.

Z mých procházek do práce pro ministerstvo dopravy

Do října jsem seděl ve třetím patře s týmem produkčních analytiků. Pak jsem se ale přesunul ke svýmu týmu programátorů (webový tým pro www.drivetest.ca), pro které jsem dělal analýzu. Byla to taková podlouhlá místnost ve druhém patře bez oken. A to mi teda chybělo! A kolegáčkům programátorům taky. Přemýšleli jsme, jak bychom si to tak blíže k vánocům vylepšili... A pak ruchard přišel s nápadem dát si na obří obrazovku co stála u zdi video krbu včetně zvuku! Hahaha, pak už mi chyběla jenom vůně svařáku!

Humber river a lososi

Bylo to v říjnu a já jsem chtěl vyrazit za podzimními barvami. Tak jsem kouknul na mapy a do oka mi padla Humber River, čili řeka obklopující Toronto ze západu, kousek za High Parkem.

Stromečky už se začaly barvit.

K Humber river jsem dorazil časně z rána a hned na začátku ve slepém ramenu jsem uviděl prvního zástupce krásného ontarijského ptactva: Great White Heron (Volavka bílá). Stála si tam tak osaměle uprostřed zátoky a natahovala krk po čemsi, co šustilo v rákosí. To jsem ještě nevěděl, že to, co u Humber river uvidím bude mnohem dobordružnější než "jen" podzimní barvy.

Možná tam ta volavka není úplně viděl, ale tak, aspoň pro představu.

Coural jsem tak kolem řeky, když v tom jsem najednou uviděl jakési obrovské ryby vlnící se proti proudu v řece, která má po extrémně suché sezóně vody jen tak do půli lýtek. Až po rozpovídaní se s jedním z rybářů mi dojde, že rybičky, který tam vidím jsou lososi, který táhnou proti směru řeky se pářit, WOOHOOO!

Docela lososí kousci, lehce pod hladinou.

Tento rok to ale kluci měli hodně složitý. Když jsem došel k jednomu z jezů, na chvíli jsem si tam sednul a pozoroval, co se bude dít. Ty obrovské ryby, jedna za druhou skákali proti jezu ve snaze se dostat o úroveň výš. Z důvodu toho letošního sucha byla ale hladina řeky tuze nízko, a tak 19 ze 20ti pokusů skončilo nedoskočením lososa nad úroveň jezu, který jej pak potupně spláchnul zpátky dolů.

Jez pro lososy k překonání.

Byl to nehezkej pohled, spousta zvlášť těch větších ryb boj s jezem nezvládla a ležela ve vodě smutně břichem vzhůru. Jaký všechny možný dopady asi mají tadyty naše klimatický změny?

Rybička, která tak vysokej jez nezvládla.

Kanadská pracovní nezastavitelnost

Vzpomínám si na to, jak kdyby to bylo včera. Seděl jsem tak u kompu ty první dva měsíce v Kanadě, neměl jsem moc s kým jít na pivko a posílal životopis za životopisem. Za pár měsíců před Kanadou a leden únor v 2016 v Torontu jsem jich mohl poslat tak něco jako 800-1000. A z těch všech se mi do konce února 2016 vyklubaly jen dva pohovory. Tak tragický jsem to nečekal :). No, a tak jsem si dal svojí oblíbenou otázku "Jakou jinou akci bych mohl podniknout abych tu práci dostal a celá moje Kanada nebyla jen drahej špás? A napadlo mě zajít na ontarijské Employment services, že se tam poptám, jak na to. Tam když zjistili, že mi ještě není 30, zapsali mě do programu PAYE, kde jsem pochopil, jak má vypadat kanadský životopis, dostal pár dobrých tipů na pohovory i zprostředkovaný pohovor se Starbucks. TO už bylo na poslední chvíli, protože jsem byl nachystanej se pomalu začít balit na můj dubnový let domů.

Oooo Canada....

No, a tak jsem pokecal se Starbucks manažerem, že mě jako kafe baví a že bych jim mohl vyrábět latté arty na capuccinech. Docela jsme si sedli, on se do Kanady přistěhoval před deseti lety a ještě si pamatoval, jaká je to složitost v nový zemi bez známíků. V mezičase jsem díky novému resumé dostal pozvánky na tři další pohovory, a tak jsem si to šel vyzkoušet. Než se mi za pár dní Starbucks ozvali s detaily nástupu na pozici kavárníka, dostal jsem práci  jako business analytik v bance (CIBC). A to mě nadchlo a podpořilo!

Zatímco jsem vrkal pro CIBC, odešel mi notebook a telefon. Já měl ale z hovorů s manažerkou v CIBC pocit, že mám stabilní práci v kanadský bance, a tak jsem si koupil solidní (a drahou) novou výbavu.

Bylo to tak tři dny před koncem mojí CIBC smlouvy v červnu 2016 a manažerka mi řekla, že se prodlužovat nebude. No to snad ne, zase dluhy a nekonečný posílání životopisů...? začalo mi hrát v hlavě. Připomněl, že jsem si slíbil zůstat v Kanadě aspoň ten rok, když a tak šup šup... hromady konverzací, desítky upravených cvček, zaplacený linkedin premium a všechno možný, co mě napadlo. Svojí landmark koučce jsem totiž deklaroval, že novou práci budu mít do 21.7. (takže do 3 týdnů). Když jsem to přisliboval, přišlo mi to nemožný. Ale ona říkala "jen ber akci za akcí a uvidíš, co jsi řekl, že bude, bude." A tak jsem byl 20.7. na pohovoru u Architechu a docela šel dobře od ruky. Ta HR dáma mi na konci povídá, že mi dají vědět do pár dnů. Na to jsem řekl, že jsem přislíbil, že budu mít novou nabídku práce do 21.7. a jestli by mi nemohla zítra ráno aspoň říct aspoň jak to vypadá, abych si kdyžtak ozval starbucks.... Ona se pousmála a řekla, že uvidí, co pro to bude moci udělat. 21.7. ráno dostanu pracovní nabídku, woohoo! Magic!

Když jsem byl u Architechu asi tak měsíc, začali mě přetahovat chlápci s z Burnie group, že bych se jim hodil na Robotic Process Automation project. Tak jsem se s nima dohodl, nachystal výpověď pro Architech (ti mi totiž dali smlouvu jen na 3 měsíce) a šel jsem jí předat svému manažerovi. Ten se v cuku letu zeptal, jestli bych zvažoval setrvání, když mi srovnají podmínky. Tak jsem řekl že jo. Během dvou dnů jsem dostal od Architechu permanentní nabídku a zvýšený plat o pár tisíc ročních dolarů... Zůstal jsem.

V mezičase mi Jája řekla pápá, takže jsem si řekl, že v Kanadě budu objevovat o něco dýl, než jsem původně plánoval, a začal jsem řešit trvalý pobyt. Ten se bohužel zasekl na tom, že VŠE musela osobně poslat moje výpisy za studium, a to se táhlo a táhlo.

Architechu v listopadu skončil můj projekt na ministerstvu dopravy, a protože neměli žádný další projekt pro business analytika, dali mi výpověď. To byl konec listopadu. Tak, Kořko, a teď sežeň pracovní nabídku do tý doby než pojedeš na Vánoce domů, to je zase dobrodružství. Spustil jsem teda starou známou masivní akci s kontaktováním všech mých kanadských kamarádů známých s prosbou o doporučení a s cca 100 rozeslanými životopisy.

Už se mi pákrát zdálo, že se mi nad kanadou stáhla mračna.

Jedno z doporučení nakonec zafungovalo, a někdy v první polovině prosince si mě pozvala na pohovor Scotiabank. Ráno před pohovorem jsem si řekl, že dneska budu uvolněnej a a sám sebou, a tak jsem na pohovoru zabodoval a dostal jsem permanentní nabídku na senior business analytika. Ňuuuůůůů.

Pak přišel začátek ledna. Já jsem stál na imigračním na torontoským letišti a zjišťoval, že mi jen tak pro nic za nic pracovní povolení nedají, že prej musí zažádat zaměstnavatel. Tak to hlásím následující den bance a ta na to, že to oni zařizovat nemohou a že musím sám. Pak si voláme ještě několikrát a dohadujeme se, jestli teda oni musí dokazovat, že neexistuje žádnej kanaďan, a že to dělat nebudou. Následně jsem si nastudoval a zažádal si o všechny možný i nemožný typy pracovního povolení, třeba nějaký vyjde. Teprve potom zjistím, že jediný typ povolení - Young proffessionals - nepotřebuje ten denementní důkaz o neexistujícím kanaďanovi (LMIA), a svitne mi naděje. S bankou to teda dojednám a domluvím, zažádám si o nový pracovní povolení. Po žádosti obdržím informaci, že teď budu čekat osm týdnů na schválení toho povolení. Do té doby tu nesmím pracovat. Zároveň mi tehdy končí moje původní pracovní povolení a žádanka o status návštěvníka má 50% šanci na zamítnutí. V takovém případě bych Kanadu musel opustit do druhého dne. A tak jsem 18.1. si řekl DOST, zabalil krabice a kufry a odjel si na povolení počkat do CZ za rodinou a kamarádama.

Povolení jsem nakonec dostala na konci února 2017 jsem naskočil do Scotiabank na analýzu systémů pro kapitálový trhy. Woohoo, party!

A tématicky na závěr vlajky Kanady a Nova Scotia, když už jsem teda v Bank of Nova Scotia.