... a byl únor. A Lucci s Tominem iniciovali jezdící výlet nach Oestereich. Od mého posledního ježdění tomu bylo už skoro rok, takže jsem nabízenou příležitost chytil všemi deseti.
 |
| All star gruppe |
V Praze jsme fikaně naložili jezdící výbavu do Simonky/Myšpulína (těch dvou nový oř) a vesele se ve čtvrteční ráno prokodrcali až k Brennerskemu průsmyku do obce Neustift in Stubaital, kdež se nacházel náš bezvový apartmán.
 |
| Bez cementu :) |
Leider to píšu s dlouhým dvou měsíčním odstupem, takže už se mi v hlavě objevují jen střípky.
Krásnej prostornej apartmán a zahájení svijanama. Procházka po okolí, okukování sousedních velikánů a extatická pocitovka při pomyšlení na tu nekonečně báječnou jízdu, která nás čeká následující den. V údolí jen hromady ztěžklého mokrého sněhu, což mi přinášelo trochu starostí o to, jak to bude vypadat nahoře.
Následující den jsme se teda vykvápli pěkně brzy (na první lano i se snídaňkou), naložili se do kárek a odhoblovali těch cca 10 km k lanovce. Už v tu ranní hodinu nás sice zabrzdila kolona, ale adrenalinový nadšení mi vskutku nemohla snížit.
 |
| Manžestrrr |
Stubai Tal je krásný vysoko položený středisko, kde ani v tak sněhově mizernejch letech, jako je 2014, není o to bílý štěstí nouze. Lanovka, kterou jedeme hore, má dvě naproti sobě umístěné sedačky, a tak na sebe můžeme dělat vopičky, a zároveň sledovat ty sexy zasněžený vrcholky kolem. Červená kabinka nás vyveze do asi 2100 mnm a je naprostý azúro. Ještě krátká rozcvička, zatímco si ženská část osazenstva odskakuje, a pak už jenom cvak cvak do vázání a ten vzrušující pocit z manžestrového sešupu po krásně široký červený. I bez tréninku se to na takovým povrchu dá postavit báječně na hranu a zažít tak nikdy nekončící zakrojeni do sjezdovky, akorát na poloměr prkna. Toho pocitu se asi nikdy nenabažím, ačkoliv mi poslední dobou wake na vodě začal být bližší. Po cestě dolů na sobě pozoruju, že ten řezanej backside už nějak není, co býval. No neva! Aspoň Máme zase prostor pro zlepšování! Červená dvojka se kroutí dolů a udržuje si šířku. To je bezva, a tak se to dá nakrásně rozjet. Jen dole je uzoučká, a tak si taky smýknu, snad si toho nikdo nevšimne ;-)
 |
| Počasí ne zrovna k zahození. |
Jako další poměrně intensííív zážitek se mi tam vynořuje následující držkopád. Kravím si tak obloučkem na okraji poměrně uzoučký sjezdovky, vedle níž to jde kolmo dolu poměrně rozrytým hlubokým sněhem. Jak tak přijíždím k Jáje, která stojí nakraji té uzoučky, maličko mi to nevyjde s obloukem a já s vahou naprosto nevhodně na přední noze přepadnu přes rantlík. A tak se kutálím... a kutálím... hlava, prkno, hlava, prkno střídavě zabořený do sněhu a nějak to nemůžu zastavit. Když se tak asi po třech kotrmelcích posbírám, odfouknu si půl kila sněhu z xichtu a chechtám se, až se za břicho popadám, to sem se zase předved :-))
 |
| Sem tam větřík |
Večer popíjíme pivečka a rumíky, ale s o hodně menší intenzitou než na silvestra, ať se nám ta první lana daří i nadále.
Stubaital teda MAXIMÁLNĚ k doporučení.!
