Radůstky.: Prvně lehce na sever od Toronta

A jak tu tak byla Jája, vystrčili jsme růžky dál do Ontaria. Popadli jsem auto za 45 bucks na den (k tomu si připočítej 6$ daň, 27$ pojištění, 12$ za navigaci a rázem to zas tak levnej výlet není :))) ). Bylo to auto nejmenší kategorie podle kanadských měřítek, takže docela velký.

Vyjeli jsme směrem k Lake Simcoe s tím, že se zastavíme v Orilia na kafe (Tim Hortons, double double) a tam se vyptáme na nějaký hezký procházky/výlety v okolí. Při objednávání se teda holky za barem zeptám, ona mi sdělí, že se přistěhovala před 14 dnama, ale hned se zeptá další kolegyňky, a ta ještě další... až tak dotaz doputuje ke čtvrtý kolegyňce a ta mi na papírek pár tipů napíše. Sledujte tu kanadskou přívětivost!

Kanadskej outdoor.

Z těch vypsaných možností zkusíme Scout Valley. Je to takovej listnatej lesík, Jája by řekla "jako u nás". Teď v zimě je trochu smutnej, opadanej, zablácenej, ale pořád je krásný být zase na chvíli pryč z města. Hned na začátku ztratíme cestu. Když se na ni pak snažím dostat zpátky, šlápnu na vrstvu tlejícího listí, a hleďme, ona je to bažinka! Zahučím tam samo sebou až po kotník a následně si celou cestu trochu čvachtám.

Kanadskej outdoor II.

Ta sušší část Scout Valley

V jednom momentě v protisměru potkáme tátu se třema dětma. Táta jen tak z komunikačního zvyku prohodí
"Tak co, kolik medvědů a vlků?"
"O trochu míň než bych čekal." na to já.
"A kolik trollů?" křikne jedna z dcer.
"Stovky a tisíce" trochu jí to přikořením.
Ona povyskočí a zavýskne radostí :)
Přesně v polovině nám Scout Valley naskytne docela hezkej výhled na mírně zvlněnou krajinu a vzdálený jezero Couchiching.
Tahle romantická procházka měla ovšem jeden malej háček. Celá trasa se nachází v blízkosti dálnice Highway 11, která je chvílema dosti nehezky slyšet.

Večer se projdeme k úžině mezi jezery Simcoe a Couchiching, abychom věděli, podle čeho se Toronto jmenuje Toronto. O tom jsem ale psal už v jiným postu.

Lake Couchiching se zatím nerozhodlo rozmrznout.

Úžina mezi jezery Couchiching a Simcoe - indiány nazývaná Taronto - má po dně nakladenou tisíce let starou soustavu kmenů, která usnadňovala loď ryb. Šlo taky o magické místo setkávání šamaná různých indiánských kmenů.

Přespíme v lowcostovým motelu v Orilii. Následující den posnídáme po kanadsku - Tim Hortons - a vyrazíme na další procházkovou trasu, tentokrát do Omemee (Kawartha Lakes), pár desítek kilometrů na východ. Tahle trasa se jmenuje Trans Canada trail, protože je přetvořena z původní železniční dráhy, která se táhla přes celé Ontario. Cesta je tudíž krásně rovná a je po ní vidět děsně daleko. Po stranách je lemovaná stromy a načervenalými keři a moc jí to sluší. V polovině se ocitnem na starém železničním mostě, který se tyčí vysoko nad údolím s potůčkem, který se krkolomně proplétá mezi trsy zežloutlé trávy. Tam odsud byl tak krásnej výhlet! Na témže místě potkáme pár ve středním věku, který se s námi dá přátelsky do řeči. Pár úryvků:

"Každej bydlel chvíli v Torontu. Ale časem zjistíš, že tady na vekově to má osobitější šťávu."
"No jo, vy v Evropě máte přísný limity na využívání pozemků. Ale rozhlídni se okolo, tady se ničím takovým nemusíme zabývat! Prostě přijdeš, a začneš stavět.
"Jó, tady to s prací není tak snadný jako v Torontu. Tady si prostě musíš vymyslet příležitost a nastartovat něco vlastního."
"Sem se přestěhuj, tady je to slibná lokalita! Do Kanady míří pořád víc a víc lidí a tady vedle je Petersborough, který má velkou komunitu seniorů. Sem se teď pohrnou lidi!"

Tyhle rozhovory mě tak baví!