Saskatoon - Viarail služby a noc na nádraží uprostřed prérií

Jak už jsem psal v předchozím postu, můj vlak měl toho dne krásné hlášené zpoždění 4 hodiny. Dotancoval jsem salsu v Saskatoonu a dostavil se do Airbnb, protože mi vlastník slíbil, že mě sveze na tu zastávku která je na jich od Saskatoonu uprostřed ničehožnic. Dorazím tam s ním  nějak kolem půlnoci a říkám si, že do těch dvou do noci to snad vydržím... hlavně aby hala zůstala otevřená a topilo se v ní, venku je lehce pod deset stupňů a to bych brzy vymrz...



Po příjezdu tedy do haly vstoupím a jako první se podívám na odjezdovou tabuli. Ta mě věru nepotěší. Píše se tam totiž, že vlak nepřijede ve 2 ráno (což by byly 4h zpoždění), ale v půl deváté ráno. Hmmm, zauvažuju, že bych se ještě někam zajel ubytovat... ale co když ten čas příjezdu zase zkrátí? Panikáááá!!! No, tak nic, uvelebím se v nepohodlné sedačce, otevřu i jedno ze zachráněných slabých piv a snažím se smířit s tím, že musím strávit na opuštěném nádraží daleko od města. Pokud možno neusnout, aby mě někdo nepřipravil o můj batoh, kterej obsahuje můj celkovej majetek. Jajx, to je mi zase dobrodružství...

Jak může odjezdová tabule snadno vlézt člověku na nerva.

Tak si začnu psát poznámky pro blog za posledních několik dní zážitků a s přibývajícím pivem v hrdle se trochu vyklidňuju. Pak si zavolám se ségrou a to mě nakopne do pozitivna. Se šesti hodinovým časovým rozdílem je doma v Čechách teď o mojí půlnoci akorát ráno, a tak mě při životě udržuje Janča. Jak jsem za ně obě vděčnej!

Naředění nálady odjezdové haly Viarail.

Zhruba ve dvě přijde ospalý správce budovy a chce jí zavřit. Tak to teda nene hošku, já se tu kvůli viarail časování nenechám vystrčit do polí! Domluvíme, že mě tam nechá. Všechno jde, když otevřeš hubu :).

Dobrá noclehárna co?

Přijde třetí hodina noční... došlo mi pivo a a mezi oční víčka bych potřeboval špejle. Tak si za svou ruku zamotám batoh, natáhnu se na lavičku a za mikrosekundu jsem tuhlej. Za hodinku a půl přijdou další cestující a mě to samozřejmě uprostřed mátožnýho stavu vystressne. To je prostě noc snů :)

Takhle nějak jsem viděl těsně před usnutím. Hezký a živý okolí nádražní haly, což?

Jak už tak nějak kolem páté rozlepím oči, všimnu si že venku se schyluje k překrásnýmu východu slunce. Vlak má přijet ještě za dvě hodiny. A tak si vezmu pár svých osobních věcí a dohodnu se se spolučekačema, ať mi hodí očko na velkej batoh. Východ slunce je krásně červený a okolo stojí  několik podobnýc zoufalců, kteří už n taky rádi nasedli do vláčku. Dáme řeč a všechny moje nervozitky a chmury se rozpustí.

Východ slunce, který mě vrátí zpět do mojí veselý kůže.

Právě tady jsem to pochopil, že když se hlava motá v cyklu svého otrávení, vzteku, vyčerpání, stačí se rozmluvit s lidma a hned se to rozpustí. Možná za to mohl i ten chladný čerstvý vzduch.